K zamyšlení

PROČ JE VÁŠ VZTEK VELMI DUCHOVNÍ

Zde je jemné připomenutí pro všechny hledače „lásky, světla a blaženosti“.

(A není v tom žádný soud. Hledáme světlo, dokud se nezamilujeme do temnoty – a pak je temnota prostoupena naším světlem a přestává být temnotou…)

Vztek je nepochopený.

Vztek je duchovní.

Vztek není nebezpečný.

To, co je nebezpečné, je VYTĚSNĚNÝ vztek.

Stínový vztek, zapřený vztek, vztek, který je potlačovaný a neintegrovaný, vztek, který je nevědomě, násilně a krutě vybíjen na sobě nebo na druhých – to je to, co je nebezpečné.

Vztek, dříve než je vybit navenek nebo dovnitř, je prostou informací. Palčivou informací, ano. Intenzivní informací, jistě. Ale stále je to tělesná informace.

Informace. Energie. Život. Surový, pulzující, hořící, bušící ŽIVOT.

V těle. Výkřik vnitřního dítěte.

Když je čistý vztek přijat, integrován, zpracován, stráven, pochopen a milován pro to, čím je, je naprosto neškodný. Je dokonce životadárný. Energizující. Je to palivo pro kreativitu. Vášeň. Manifestaci.

Vztek v sobě nese informace o tom, na čem nám záleží. O našich hodnotách. O tom, kde se musíme ozvat, provést změny, nastavit si hranice, zůstat v bezpečí nebo pojmenovat nespravedlnost. O věcech z minulosti, kterým musíme čelit, o nichž musíme mluvit nebo je zpracovat.

Vztek je divoká životní síla a je bezpečné ho cítit a čelit mu.

Pod naším vztekem se může skrývat hluboký zármutek.

Autentický, zdravý, životadárný hněv nebo palivo pro pozitivní změnu.

Nebo možná malé dítě, které konečně zuří, aby získalo pozornost, lásku, Přítomnost, rodiče.

Když vzteku nerozumíme, útočíme na druhé a obviňujeme je, nebo obviňujeme sami sebe. Nebo onemocníme, propadneme závislostem, nebo prostě utíkáme, dokud nás nebolí nohy.

Ale když dokážeme být se vztekem v přítomnosti, uvidíme jeho nevinnost.

A on se může zlomit a otevřít v mocnou lásku.

Může přinést ty nejúžasnější transformace.

A ta nejhlubší uzdravení.

Takže vás, hledače „lásky, světla a blaženosti“, prosím: nebojte se toho, čemu říkáte „temnota“, neodvracejte se od těchto krásných stínových poslů, nepotlačujte své nejhlubší lidství ve snaze o světlo.

Tím byste odřízli důležité části svého vlastního srdce.

Pod svým klidným zevnějškem byste vřeli vztekem, což není dobré pro nikoho, ani pro vás.

Byli byste ovládající, agresivní a svalovali vinu na ostatní, i když byste si říkali „probuzení“ – a to nemůže být cesta, to nikdy nebyla cesta k míru.

Vztek bude vaším nejúžasnějším učitelem.

Vztek vás skutečně probudí.

Vztek vás vyléčí víc, než by kdy dokázala blaženost.

Pokud dokážete odložit masku

a začnete

naslouchat.

— Jeff Foster