Někdy, když vám někdo ublíží nebo ublíží někomu, koho milujete a odmítá za to převzít odpovědnost, může být tím nejduchovnějším, co můžete udělat, odpustit mu.
Dokážete pohlédnout za jeho chování a spatřit pod ním zraněnou lidskou bytost.
Vidíte v něm vyděšené dítě, starou bolest, kterou se nikdy nenaučil unést, rány, které nikdy nezhojil, stud, který se naučil skrývat, brnění, které si musel vytvořit, aby přežil. (Pokračování textu…)
STÁVÁME SE BOJOVNÍKY TVÁŘÍ V TVÁŘ ÚZKOSTI
Někdy žije úzkost jako tiché dunění v pozadí našeho každodenního života.
Ale někdy se stavidla našeho prožívání náhle otevřou dokořán a syrová úzkost se tělem přežene jako přílivová vlna.
Možná právě procházíme těžkým obdobím života, krizí, změnou, koncem vztahu, nemocí, nemocí či smrtí někoho blízkého nebo se nám rozpadá starý sen či „záchranná síť“ a děsivé myšlenky spouštějí v těle úzkostnou reakci. Možná naše úzkost přichází zdánlivě odnikud. (Pokračování textu…)
Carl Jung napsal v Červené knize:
„Léta, kdy jsem se zabýval svými vnitřními obrazy, byla nejdůležitějšími lety mého života; v nich se rozhodlo o všem podstatném. Tehdy to začalo; pozdější podrobnosti jsou už jen doplňky a objasnění toho, co mě tehdy náhle a s plnou silou zasáhlo. Obrazy nevědomí kladou na člověka velkou odpovědnost. Neschopnost jim porozumět nebo vyhýbání se etické odpovědnosti připravuje člověka o jeho celistvost a vnucuje jeho životu bolestnou roztříštěnost.“ (Pokračování textu…)
PLAMEN UVNITŘ JEDNOHO
Jak nahoře, tak dole — jak uvnitř, tak vně
Božský Stvořiteli, Zdroji všeho, co jest, bezejmenná Sílo a živý Duchu, který dýcháš v každém srdci, v každé duši, v každém atomu tohoto světa…obracíme se k Tobě nikoli jako ke vzdálené moci, ale jako k samotné Přítomnosti, která se probouzí v našem nitru, jako k plameni, jenž tiše hoří pod hlukem tohoto dne. (Pokračování textu…)
MEZI SLOVY, KTERÁ ZŮSTALA NEVYSLOVENA
Práce se stínem bývá často představována prostřednictvím přímých otázek. Například: Čeho se bojíš? Která zranění z dětství tě ovlivňují dodnes? Jaká omezující přesvědčení v sobě nosíš? (Pokračování textu…)
Carl Gustav Jung kdysi napsal: „Vážné životní problémy nejsou nikdy zcela vyřešeny. Pokud se někdy zdá, že vyřešeny jsou, je to neklamné znamení, že se něco ztratilo. Zdá se, že smysl a účel problému nespočívá v jeho vyřešení, ale v tom, že se jím neustále zabýváme.“
Čtete ta slova a cítíte, jak se vám do kostí ukládá únava celých desetiletí. Ne ta čistá únava po dobře vykonané těžké práci, ale hluboká, chronická vyčerpanost člověka, který stále čeká, až ten problém konečně zmizí. (Pokračování textu…)
Moje jméno je Sofie a již řadu let jdu novou cestou. Kéž vás tyto stránky inspirují k tomu, abyste se i vy vydali novou cestou!
