Inspirace k dnešnímu Slunovratu

 

 

„Nechť Slunce pravdy, moudrosti a světla

vzejde ve vašem srdci a osvítí váš život milostí a radostí.

Nechť vás světelné bytosti z nebes

neustále obklopují, žehnají vám a chrání vás.

Nechť navždy spočíváte v božském Světle.

Nechť se tak stane.

Dr. Joseph Michael Levry

 

„Slunce je viditelným představitelem projeveného ducha. Je fontánou světla. Proto pokud si přejete získat ochranu a požehnání Světla, nejen že musíte vést oko své mysli ke Slunci, ale také k němu musíte pozvednout svého ducha, protože toto světlo je světlo samotného Boha. (Pokračování textu…)

K zamyšlení

„Žena je nejmocnější, když přestane pronásledovat lásku a místo toho se stane jejím ztělesněním. Nejedná se o pouhou změnu jejích činů nebo povrchní proměnu, ale o hlubokou metamorfózu, která transformuje samotnou podstatu jejího bytí. Přechází od role hledající k roli Zdroje, od touhy po lásce k jejímu bez námahy vyzařování. Svět jí možná říká, že naplnění spočívá v externím uznání, romantických zážitcích nebo potvrzení ostatních, ale ona objevuje hlubší pravdu: pramen lásky, který celý život hledala, existuje v jejím vlastním srdci. (Pokračování textu…)

K zamyšlení

Někteří zůstávají, někteří odcházejí — takový je život…
Život, se vší svou složitostí a nepředvídatelností, je cestou poznamenanou řadou příchodů a odchodů. Lidé vstupují do našich životů se smíchem, vřelostí a sliby, a někdy tiše odcházejí, zanechávajíc za sebou ticho, vzpomínky a náznak bolesti. Je to realita, proti které není nikdo imunní — někteří zůstávají, jiní odcházejí — a to je jedna z nejhořkosladších pravd života. (Pokračování textu…)

K zamyšlení

Tady je… žena, která je „příliš“… the Too Much Woman. Ta, která miluje příliš silně, cítí příliš hluboce, ptá se příliš často, touží příliš.
Zabírá příliš mnoho prostoru svým smíchem, svými křivkami, svou upřímností, svou sexualitou. Její přítomnost je vysoká jako strom, široká jako hora. Její energie zaplňuje každou skulinku v místnosti. Zabírá příliš mnoho prostoru. (Pokračování textu…)

K zamyšlení

Když odmítáš své rodiče, odpustit jim je cesta..
Existuje hluboké a často přehlížené mystérium: vztah k našim rodičům není jen emocionální nebo rodinný — je spirituální. Jsou to naše kořeny, náš zdroj, skrze který jsme přišli na tento svět. Ať už byli dokonalí, nebo zranění, ať milovali bezpodmínečně, nebo zraňovali — byli to oni, kdo nám dali život.
A přesto… mnozí z nás je odmítají. V srdci, v paměti, ve slově. Někdy vědomě, někdy podprahově. „Otec mě zradil.“ „Matka mě neviděla.“ „Nikdy jsem nebyl dost dobrý.“ A tak v sobě nosíme uzly bolesti, nespravedlnosti a křivdy.

(Pokračování textu…)

Buď silná žena…

„Buď silná žena, nejen pro sebe, ale pro generace, která tě následují, pro dcery, které budou hledat vedení, a syny, kteří u budou k tobě hledět porozumění. Síla ženy nespočívá jen v tom, kolik dokáže vydržet, ale také v tom, jak se dokáže postavit tváří v tvář nepřízni osudu, jak dokáže milovat bez hranic a jak se odmítá spokojit s méně, než si zaslouží. Tvá síla se stane majákem, který osvětluje nejen tvou vlastní cestu, ale i cesty těch, kteří tě sledují, zejména tvých dětí. (Pokračování textu…)