Carl Jung kdysi napsal: „Čím větší je napětí, tím větší je potenciál. Velká energie pramení z odpovídajícím způsobem velkého napětí mezi protiklady.“
Tohle nám většinou nikdo neřekl.
Naopak jsme byli – přímo či nepřímo – vedeni k přesvědčení, že vnitřní konflikt je známkou toho, že je něco špatně. Že pokud skutečně rosteme, uzdravujeme se nebo duchovně dozráváme, měly by se naše vnitřní rozpory nakonec uklidnit do hladké, ničím nerušené harmonie. (Pokračování textu…)
V předmluvě ke svým pamětem napsal Carl Gustav Jung:
„Život se mi vždy jevil jako rostlina, která žije ze svého oddenku. Její skutečný život je neviditelný, skrytý v oddenku. Ta část, která vyrůstá nad zem, trvá pouze jedno léto. Potom uvadne – je jen pomíjivým zjevením. Přesto jsem nikdy neztratil pocit, že pod věčným proudem proměn existuje něco, co žije dál a přetrvává. To, co vidíme, je květ, který pomine. Oddenek zůstává.“ (Pokračování textu…)
Poselství Matky Marie, jak se mi dnes zjevila během mého tichého meditačního ústraní. Upřímně doufám, že její slova přinesou mnohá požehnání vám všem a zároveň hlubší porozumění i soucit vycházející z vašeho srdce. Děkuji jí za její moudrost.
Prostor, ve kterém vidíš „skutečně“
Přicházím k tobě jako tichá ruka spočívající na tvém srdci, abych ti připomněla něco, co jsi ve svém nitru vždy znal, a přesto na to lidská mysl tak snadno zapomíná v neustálém pohybu života. (Pokračování textu…)
Eset, Paní tiché moudrosti,
neprosím o výjimečné zážitky ani o zvláštní schopnosti.
Prosím jen o srdce, které zůstává otevřené Pravdě,
o mysl, která se nenechá ovládnout strachem,
a o klid, jenž nepotřebuje dokazovat svou sílu. (Pokračování textu…)
Ať je záměrem láska
Matka Marie
Přijato Octavií Vasile
Strávíte tolik svého života přemýšlením nad tím, co byste měli udělat, kterou cestu si vybrat, jaká slova vyslovit a jaký čin vás přiblíží tomu, po čem toužíte. Já vás zvu, abyste začali věnovat větší pozornost vibraci, z níž vaše jednání vychází.
Každý čin je jako pohár a vaším záměrem je to, čím jej naplníte.
Je jedna noc, o které někteří z vás dodnes nedokážou mluvit.
Možná jste tehdy seděli na podlaze koupelny. Možná v zaparkovaném autě před domem, o který jste se právě chystali přijít. Možná to bylo ráno poté, co jste si konečně přiznali – alespoň sami sobě, když už nikomu jinému – jakou cenu mělo pití, nevěra nebo úplné zhroucení.
Od té doby jste strávili roky tím, že jste se snažili zajistit, aby už nikdo nikdy nepotkal tu verzi vás samých. Doufali jste, že život, který jste znovu vystavěli a který dnes působí spořádaně a důstojně, tuto kapitolu navždy pohřbí. (Pokračování textu…)
Moje jméno je Sofie a již řadu let jdu novou cestou. Kéž vás tyto stránky inspirují k tomu, abyste se i vy vydali novou cestou!
