K zamyšlení

„Smutek dává hloubku. Štěstí dává výšku. Smutek dává kořeny. Štěstí dává větve. Štěstí je jako strom rostoucí k nebi a smutek je jako kořeny sahající do lůna země. Obojí je potřeba a čím výše strom stoupá, tím hlouběji jde, současně. Čím větší strom, tím větší budou jeho kořeny. Ve skutečnosti je to vždy v poměru. To je jeho rovnováha.“