K zamyšlení

PŘEMÝŠLELI JSTE O TOM NĚKDY?

Za sto let budeme všichni i s našimi blízkými a přáteli mrtví a pohřbení.

Jiní lidé budou žít v našich domech, o které jsme tak tvrdě usilovali a bude jim patřit vše, co dnes máme.
Veškerý náš majetek bude patřit lidem, kteří se ještě ani nenarodili.

Auto, které nás možná stálo skoro celé jmění, bude pravděpodobně na vrakovišti nebo možná v rukou nějakého neznámého sběratele.

Naši potomci budou možná jen stěží vědět, kdo a kým jsme byli, nebo si nás nebudou vůbec pamatovat. Kolik z nás poznalo nebo opravdu zná dědečkova otce?

Až zemřeme, pár let na nás bude někdo vzpomínat, později budeme jen portrétem v něčí knihovně a o pár let skončí naše minulost, fotografie, naše činy v prachu zapomnění. Nebudeme už ani vzpomínkou.

Možná, že kdybychom se někdy zastavili a zamysleli nad těmito otázkami, pochopili bychom, jak pošetilá a prázdná je naše snaha to všechno získat. Kdybychom o tom skutečně dovedli přemýšlet, velmi pravděpodobně by se změnil náš způsob uvažování, dělali bychom jiná rozhodnutí…

Chceme víc a víc, a tak nemáme čas na to, na čem v životě doopravdy záleží…

Vyměnili bychom všechno snažení za to, abychom mohli zažívat a radovat se z procházek, které jsme nikdy nepodnikli. Všechna objetí, ke kterým nedošlo. Polibky našim dětem a našim milovaným. Všechny ty rošťárny, na které jsme si nikdy neudělali čas. Dlouhé rozhovory s přáteli nebo tiché spolubytí u ohně, společné tvoření „jen tak“, na které nezbyl čas v diáři…

To by byly rozhodně ty nejkrásnější okamžiky, na které bychom vzpomínali. Právě ty totiž plní náš život radostí.
A přitom je den za dnem promrháváme chamtivostí, nenasytností a nevědomostí.

Pořád ještě máme čas!
Přemýšlejme o tom!

~ autor neznámý

Český překlad: Kateřina Grofová / FB @Na konci dechu