Uctění role Marie Magdaleny při znovuprobuzení Kristova světla o těchto Velikonocích

 

Vzkříšení očima Magdaleny nebylo jen příběhem smrti a smutku, ale také Posvátného sjednocení, oddanosti a probuzení.

Jak se blíží Velikonoce, cítím hluboké volání uctít Marii Magdalenu a klíčovou roli, kterou sehrála v tomto zásadním okamžiku dějin křesťanství.

Když všichni ostatní uprchli, ona zůstala.

Marie Magdalena – milovaná Ješuy – bděla během nejtemnějších hodin.

Kdo zůstal u nohou Ješuy na kříži?
Dvě Marie – jeho Velká Matka a jeho milovaná společnice.

Znovu a znovu je napříč starověkými ikonami, sochami a nástěnnými malbami nacházíme tam, u paty kříže.

Tato paměť žije nejen v Písmu, ale i v sochách, umění a kolektivní paměti.

Když byli učedníci konfrontováni se strachem těla, většina z nich uprchla.
Ale ti, kdo byli svázáni nejhlubší oddaností, zůstali.

Byla to Magdalena, kdo spatřil první světlo Vzkříšení.
A nebyla jen svědkem zázraku – pomáhala jej přivést na svět.

Skrze posvátné pomazání, modlitbu a hluboké spojení duší
ukotvila Kristovo světlo svou láskou.

Při Poslední večeři jej pomazala celou lahví drahého nardového oleje – a když někteří učedníci tento čin kritizovali, Ješua řekl:
„Amen, pravím vám: Kdekoli bude po celém světě hlásáno evangelium, bude se mluvit i o tom, co ona učinila, na její památku.“ (Marek 14,9)

Nebyla jen svědkem této cesty –
připravovala ji i Ješuu na to, co mělo přijít.

Jejich spojení bylo svaté.
Kněžka a její milovaný.

Obnovující rovnováhu mužského a ženského principu.

Je připomínána jako Apostola Apostolorum – apoštolka apoštolů. Strážkyně plamene.

Ztělesnění neochvějné oddanosti tváří v tvář ztrátě.

A ta, která nám připomíná: smrt není konec.

Přítomnost Magdaleny během Kristova utrpení odhaluje její ústřední roli v tomto velkém probuzení.

Napříč starověkým světem nacházíme ozvěny těchto tajemství vzkříšení –
od egyptské Isis (Auset), velké matky a čarodějky, která navrátila život svému milovanému Osiridovi, až po živé tradice, které si pamatují:

Láska navrací život, ženský princip střeží práh mezi smrtí a znovuzrozením.

Vstupujeme do závěrečných dnů vedoucích k velikonočnímu úplňku 1. dubna –
který označuje Pesach (Paschu), práh osvobození, paměti a znovuzrození.

Toto cyklické období bylo napříč tradicemi dlouho uctíváno jako čas oddanosti a očištění:
půst (Lent), ramadán a posvátné období mezi svátky Purim a Pesach – každý z nich nás zve dovnitř, k rozpomínání a návratu.

V době, kdy je svět tak rozdělený, jsme vyzýváni obnovit celistvost u samotného kořene.

Co jsme odsunuli do stínu, že to v nás vyvolalo pocit oddělení?
Jaké části sebe sama jsme opustili nebo umlčeli?
Co je nyní připraveno být znovu přijato do srdce a pomazáno láskyplným vědomím?

Magdalenina služba neskončila Vzkříšením – právě tam začala.
A pokračovala skrze její oddanost, její učení a živý odkaz, který zasela ve Francii.

A nyní jsme opět zde, v tomto bodě otáčení kola, blížící se Velikonoce…

Pokud ses cítil/a zkoušený/á, zasvěcovaný/á, vtahovaný/á do hlubin: nejsi sám/sama.

Toto je mocný práh vzkříšení.

Vzkříšení není jen příběh.
Je to živé tajemství, které čeká, aby se probudilo v tobě.

KiaRa Santos via  Sacred Sites Of Mary Magdalene In France Tours