Duchovní cesta znamená trénink, během něhož se učíme, jak dosáhnout bodu rovnováhy ve svém nitru, tak abychom dokázali nechat věci plynout podle vůle samotného Boha. Skutečného pokroku můžeme dosáhnout jedině v přítomnosti. Když potřebujeme přeplout řeku, použijeme třeba loďku, ale mělo by smysl ji táhnout za sebou dál po zbytek života, jakmile jsme jednou na druhém břehu?
Stejné je to s našimi minulými životy a činy. Jsou to jen kroky, kterými jsme postoupili na žebříku do nebe. Musíme jít dál. Všechno, čeho chceme dosáhnout, musí být dosaženo v přítomnosti, teď a tady.
Stav, který hledáte, je skutečnost sama. Musíme ji zažít, ochutnat. Není to vzpomínka, ani nějaká hypotéza nebo teorie. Musíme v sobě objevit krásu a blaženost svého vnitřního Já, dostat se nad nepokojné vření myšlenek, které náš mozek udržuje v trvalé roztěkanosti a neklidu.
A jak?
Navrácením k jednoduchosti, vědomým prožíváním spontánního bytí, stavu, v němž obnovujeme svůj vztah se Stvořitelem; znovunavázáním spojení s přírodou a obnovením vnitřní sounáležitosti s ostatními.
Gregoire de Kalbermatten
Přidat komentář