Dnes je Světový den vody

Ubývá míst kam chodívala pro vodu má starodávná milá,

starodávná milá kde laně tišily žízeň,

kde žila rosnička a poutníci skláněli se nad hladinou,

aby se napili z dlaní ubývá míst kam chodívala pro vodu,

voda si na to vzpomíná, voda je krásná…. (Pokračování textu…)

Člověk, který vykonává práci své duše, životem tančí! A jak to máte vy?

„Život se rovná dlouhému řetězu v Božím oceánu.

V tomto vtělení vidíme jen jedinou část tohoto řetězu.

Minulost a budoucnost tu odpočívají neviditelné v jeho hlubinách,

a svá tajemství vyzradí jen tomu,

        kdo žije v souladu s nekonečnem.“   

Z knihy „Slova Mistra“ od Paramahansa Yogananda

Náš život je jen jednou z nesčíslné řady zkušeností naší duše. Duše existuje mimo čas. Duše, které si ke svému vývoji zvolily fyzickou zkušenost života, svou energii už mnohokrát vtělily do celé řady jiných psychických nebo fyzických forem.

Pro každou inkarnaci si duše vytváří jiné tělo a jinou osobnost. Každý z nás tak, vědomě nebo nevědomě, přispívá svým vlastním způsobem, svými schopnostmi a tím, co se má naučit, k vývoji své duše. Každý náš fyzický, emocionální a psychický rys, který tvoří naši osobnost a naše tělo (silné nebo slabé svaly, pronikavý nebo pomalý intelekt, dokonce i barva očí a vlasů) – jsou dokonale vhodné a přizpůsobené účelům naší duše. Většina z nás si není jiných inkarnací své duše vědoma. (Pokračování textu…)

Poslední adventní neděle

Přátelé,

nadcházející neděle je poslední adventní nedělí, tzv. Zlatou. Užijte si ji v klidu, radosti a hlavně beze shonu; s vědomím, že není třeba běhat po nákupních centrech a shánět dárky. Neboť vy jste dar, dar jste vy!

Jak říká Jack Canfield : „Každý má dar, který může nabídnout. Je to naše podstata.“ Tento dar je s námi a v nás od narození, nemusíme ho hledat nikde venku. Je to naše nejvyšší a nejčistší vibrace, naše pravé Já v harmonii s Vesmírem, naše radost a láska; naše vášeň. Jediné, co je třeba, je  dovolit tomuto daru v sobě vzkvétat a podělit se o něj s ostatními.

A tak žijme svůj dar a obdarovávejme jím druhé…

Sofie

Advent

Advent značí  „příchod“, a je dobou očekávání. Abychom cítili příchod Boha, musíme nejprve přijít sami k sobě. Jen pokud jsme ve svém srdci, vyjeví se nám tajemství adventu a Vánoc.

Jedna jediná svíčka může rozjasnit

temnotu – a dávat naději, že se rozjasní

také noc v našem nitru.

Advent je časem touhy. Písně, adventní věnce se čtyřmi svíčkami a adventní výzdoba a vůně nás přivádí do kontaktu s hlubokou touhou po bezpečí a domově, po jiném světě, který proniká do našeho studeného a hektického světa. Tato touha je něco víc než nostalgie. Většina z nás si v sobě nese vzpomínku na dětství, na to, jak jsme dobu adventu a čekání na Ježíška prožívali jako malí. Co to bylo, co se nás tehdy tak dotklo? Byl to jen klam? V hloubi srdce tušíme, že se zde dotýkáme něčeho ústředního v nás, touhy po naplnění, touhy po světě plném lásky a něhy. Je to svět, který charakterizuje očekávání božského dítěte, naděje, že vše bude nové, když do našeho světa vstoupí samotný Bůh. Touha je stopa, kterou Bůh otiskl do našeho srdce. (Pokračování textu…)

Inspirace pro dnešní večer

Na Samhain je zvykem jíst tři jadérka z granátového jablka jako vzpomínku na cestu Persefony do podsvětí.(Sníst jich více prý přináší v příštím roce těžkosti).

Persefona řecky Persefoné, lat. Proserpina byla dcera nejvyššího boha Dia a bohyně Démétry, manželka vládce podsvětí Háda. V temné říši podsvětí měla stejné povolání jako Diova manželka Héra na jasném Olympu: byla Hádovou spoluvládkyni nad duchy mrtvých a podsvětními bohy. Žárlivě střežila, aby žádný zemřelý z jejich království neunikl a aby se každý smrtelník včas do něj dostal, byla neúprosná a nelítostná jako sám Hádés. Neměla ráda lidi ani ostatní bohy, a protože sympatie či antipatie bývají zpravidla vzájemné, bohové a lidé ji neměli rádi rovněž. (Pokračování textu…)

Samhain

Přátelé, máme před sebou magickou noc (z 31. 10. na 1. 11), které kdysi staří Keltové přikládali velkou důležitost. Jedná se o keltský svátek Samhain. Samhain je konec a zároveň začátek keltského Nového roku přinášející poselství o smrti a znovuzrození. Je to doba vhodná pro uctění předků a komunikaci s nimi; čas pro snění a pro spojení se s hlubokou vnitřní moudrostí. Podle starých mýtů je to čas, kdy se závoj mezi viditelným a neviditelným světem ztenčuje a do našeho věta proudí touto trhlinou nadpřirozené síly. Proto je to vhodná doba i pro hledání znamení a pro věštění. Ze stromů padá listí víc a víc, ptáci zvolna odlétají do teplých krajin a zvířata se zvolna ukládají k zimnímu spánku; blíží se zima a s ní i čas transformace, čas, kdy to staré umírá a rodí se nové. (Pokračování textu…)