Člověk, který vykonává práci své duše, životem tančí! A jak to máte vy?

„Život se rovná dlouhému řetězu v Božím oceánu.

V tomto vtělení vidíme jen jedinou část tohoto řetězu.

Minulost a budoucnost tu odpočívají neviditelné v jeho hlubinách,

a svá tajemství vyzradí jen tomu,

        kdo žije v souladu s nekonečnem.“   

Z knihy „Slova Mistra“ od Paramahansa Yogananda

Náš život je jen jednou z nesčíslné řady zkušeností naší duše. Duše existuje mimo čas. Duše, které si ke svému vývoji zvolily fyzickou zkušenost života, svou energii už mnohokrát vtělily do celé řady jiných psychických nebo fyzických forem.

Pro každou inkarnaci si duše vytváří jiné tělo a jinou osobnost. Každý z nás tak, vědomě nebo nevědomě, přispívá svým vlastním způsobem, svými schopnostmi a tím, co se má naučit, k vývoji své duše. Každý náš fyzický, emocionální a psychický rys, který tvoří naši osobnost a naše tělo (silné nebo slabé svaly, pronikavý nebo pomalý intelekt, dokonce i barva očí a vlasů) – jsou dokonale vhodné a přizpůsobené účelům naší duše. Většina z nás si není jiných inkarnací své duše vědoma. (Pokračování textu…)

Nový rok

Milovaní,

nadchází nový rok našeho žití. Vydejme se každý po svém novou cestou; staňme se prostředníky mezi Nebem a Zemí, nástrojem Boha. Žijme radostně a vášnivě, ale i ve vnitřní pokoře a lásce, v souladu s tichým hlasem svého srdce.

Ať nový rok obdaří náš život novým světlem, ve kterém se uvidíme v celé své původní a nedotčené kráse.

Sofie

Začíná advent

Girl light a Candle on a Christmas Wreath

Moji milí,

přeji vám krásný adventní čas. Ať je pro vás dobou plnou radostného očekávání těch nejhezčích duchovních svátků v roce.

Sofie

 

Advent

Advent značí  „příchod“, a je dobou očekávání. Abychom cítili příchod Boha, musíme nejprve přijít sami k sobě. Jen pokud jsme skutečně sami u sebe, vyjeví se nám tajemství adventu a Vánoc.

Jedna jediná svíčka může rozjasnit

temnotu – a dávat naději, že se rozjasní

také noc v našem nitru.

Advent je časem touhy. Písně, adventní věnce se čtyřmi svíčkami a adventní výzdoba a vůně nás přivádí do kontaktu s hlubokou touhou po bezpečí a domově, po jiném světě, který proniká do našeho studeného a hektického světa. Tato touha je něco víc než nostalgie. Většina z nás si v sobě nese vzpomínku na dětství, na to, jak jsme dobu adventu a čekání na Ježíška prožívali jako malí. Co to bylo, co se nás tehdy tak dotklo? Byl to jen klam? V hloubi srdce tušíme, že se zde dotýkáme něčeho ústředního v nás, touhy po naplnění, touhy po světě plném lásky a něhy. Je to svět, který charakterizuje očekávání božského dítěte, naděje, že vše bude nové, když do našeho světa vstoupí samotný Bůh. Touha je stopa, kterou Bůh otiskl do našeho srdce. (Pokračování textu…)

K zamyšlení

„Nakolik člověk miluje, natolik ztrácí strach ze smrti.“

Gottfried Edel

Inspirace pro dnešní večer

Na Samhain je zvykem jíst tři jadérka z granátového jablka jako vzpomínku na cestu Persefony do podsvětí.(Sníst jich více prý přináší v příštím roce těžkosti).

Persefona řecky Persefoné, lat. Proserpina byla dcera nejvyššího boha Dia a bohyně Démétry, manželka vládce podsvětí Háda. V temné říši podsvětí měla stejné povolání jako Diova manželka Héra na jasném Olympu: byla Hádovou spoluvládkyni nad duchy mrtvých a podsvětními bohy. Žárlivě střežila, aby žádný zemřelý z jejich království neunikl a aby se každý smrtelník včas do něj dostal, byla neúprosná a nelítostná jako sám Hádés. Neměla ráda lidi ani ostatní bohy, a protože sympatie či antipatie bývají zpravidla vzájemné, bohové a lidé ji neměli rádi rovněž. (Pokračování textu…)