V dnešní době často předjímáme advent už jako Vánoce. V nákupních centrech slýcháme z reproduktorů celé týdny před Vánocemi koledy a jímavé vánoční melodie. Mají stupňovat nákupní horečku a oživit konjunkturu. Kdo ale nedovede čekat, ten cosi důležitého ztrácí. Ten, kdo si musí okamžitě splnit každé přání, se stává závislým na jakékoli potřebě. Čekání nás vnitřně osvobozuje. Jsme-li schopni čekat na splnění svého přání, zvládneme i napětí, které v nás ono očekávání probouzí. To povznáší naše srdce. A dává nám nadto pocit, že náš život není banální. (Pokračování textu…)
Věnec se už v antických dobách uplatňoval jako znak cti a slávy. Bývaly jím zdobeny hlavy vítězů. Adventní věnec je výrazem úcty a obdivu vůči přicházejícímu Ježíši. Vítězný věnec z antiky si zachoval ještě jeden význam. Je výrazem příslibu, že náš život, dosti často rozháraný a roztříštěný se může znovu scelit, sjednotit.
Ačkoli se nám v právě končícím roce tak úplně všechno nepovedlo, můžeme se prostřednictvím modlitby a tichého zamyšlení pokusit o změnu, vpravit všechny prožité události do života tak, abychom se s nimi smířili. Také svíčky na adventním věnci jsou toho symbolem. (Pokračování textu…)
První adventní neděle je tím správným časem pro uctění rodiny, národa, země, našich kořenů. Čas na rozjímání o tom, jaký máme vztah k domovu. Na stůl dáváme věnec ozdobený čtyřmi svíčkami a stálezelenými jehličnany, které symbolizují věčnost, nezničitelnost. První svíce vyjadřuje očekávání a tajuplnost. S touto nadějí ji zapalte.
Zrození a smrt
jsou počátkem nového života
Přicházíme na zem z lásky Boží
Abychom hledali Jeho světlo a Jeho lásku
a ve všem se ji učili rozpoznávat.