Advent značí „příchod“, a je dobou očekávání. Abychom cítili příchod Boha, musíme nejprve přijít sami k sobě. Jen pokud jsme ve svém srdci, vyjeví se nám tajemství adventu a Vánoc… a nejen to.
Jedna jediná svíčka může rozjasnit
temnotu – a dávat naději, že se rozjasní
také noc v našem nitru.
„Co je posvátné? To, co bylo přijato.
Co je posvátné? To, čemu jsme přítomni.“
Joan Borysenko
Persefona řecky Persefoné, lat. Proserpina byla dcera nejvyššího boha Dia a bohyně Démétry, manželka vládce podsvětí Háda. V temné říši podsvětí měla stejné povolání jako Diova manželka Héra na jasném Olympu: byla Hádovou spoluvládkyni nad duchy mrtvých a podsvětními bohy. Žárlivě střežila, aby žádný zemřelý z jejich království neunikl a aby se každý smrtelník včas do něj dostal; byla neúprosná a nelítostná jako sám Hádés. Neměla ráda lidi ani ostatní bohy, a protože sympatie či antipatie bývají zpravidla vzájemné, bohové a lidé ji neměli rádi rovněž. (Pokračování textu…)
Milovaní, máme před sebou magickou noc (z 31. 10. na 1. 11), které kdysi staří Keltové přikládali velkou důležitost. Jedná se o keltský svátek Samhain. Samhain je konec a zároveň začátek keltského Nového roku přinášející poselství o smrti a znovuzrození. Je to doba vhodná pro uctění předků a komunikaci s nimi; čas pro snění a pro spojení se s hlubokou vnitřní moudrostí. Podle starých mýtů je to čas, kdy se závoj mezi viditelným a neviditelným světem ztenčuje a do našeho věta proudí touto trhlinou nadpřirozené síly. Proto je to vhodná doba i pro hledání znamení a pro věštění. Ze stromů se snáší listí víc a víc, ptáci odlétají do teplých krajin a zvířata se zvolna ukládají k zimnímu spánku; blíží se zima a s ní i čas transformace, čas, kdy to staré umírá a rodí se nové.
(Pokračování textu…)