K zamyšlení

„Nevím, jestli jsem se vůbec něco naučila! Zjistila jsem, jak mít šťastný domov, ale v tomhle směru se považuji za šťastlivce, protože to mohlo být úplně jinak. Každý člověk má povrchní a hlubokou stránku, ale tato kultura nepřikládá hloubce velkou váhu – nemáme šamany ani věštce a hloubka není podporována ani chápána. Obklopeni povrchní, nablýskanou společností si rozvíjíme povrchní stránku a přitahuje nás načančanost. To se odráží v tom, že tato kultura vytváří závislost na romantičnosti založené na nejistotě – nejistota, zda jste s objektem své posedlosti skutečně sjednoceni, je tím popudem, na který se lidé nechají nachytat. Viděla jsem tento vzorec tolikrát u sebe a svých přátel a někteří lidé se z něho nikdy nedostanou. (Pokračování textu…)

Nemůžu se odpoutat od muže, od minulosti a Syndrom divé Báry…

Cítím vazbu na bývalého partnera, nedokážu ho definitivně odstřihnout, nedokážu ho opustit, mám pocit, že mě něčím drží…
Je tam nějaká karma? Či snad nějaké zatížení ve formě slibů z minulých životů?
Většinou tam ale nic takového není.
A co to tedy je? (Pokračování textu…)

O vztazích

Jsou dva druhy vztahů:
1)Ty, co fungujou
2)ty, co nefungujou ..
V prvním případě se potkají a VÍC NEŽ
ŠŤASTNĚ spolu žijou dvě bytosti, který v Sobě objevily BLAŽENOST~RADOST takovou, že nejsou slova na to jak TO popsat ani vysvětlit. Ta Radost není z tady toho světa ~ a přeci ~ je To Blaženost Vědomí Bytí (Podstaty~ Věčného Života) … (Pokračování textu…)

Proč rozchody tak bolí

Proces rozcházení je podobný smrti. Pokud mi na terapii přijde někdo, komu zemřela blízká bytost či se rozešel s milovaným člověkem, ta práce je velmi podobná,“ říká v dialogu s Romanem Žižlavským Kasia Kordylewska. „V průběhu terapie se může podařit navodit stav primárního pocitu bezpečí, jednoty, blaženosti a rozpoznat jej, protože ho v sobě každý máme. A nepotřebujeme k němu apriori druhého člověka. Po rozpoznání v sobě jsme připravení k setkání s druhým člověkem, ne jen k sycení nekonečného emočního hladu.“

K zamyšlení

„Osoba, kterou si zvolíte jako svého životního partnera

je snad nejvýznamnější zřetelnou a viditelnou reprezentací vaší vlastní osobnosti.

Váš partner je tím nejprůzračnějším zrcadlem, které světu ukazuje

vaše emoční i osobnostní kvality. Neexistuje žádná jiná volba,

která by byla tak osobní a odhalující, než to, jaký životní partner nám stojí

po boku. Tato volba totiž odhaluje, kdo skutečně jsme.“

Andrea Homolová, Známe se celé věky

Foto: Shutterstock

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal…

Milenka odpověděla:

“Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jako bys zítra měl odjet někam velice, velice daleko a chtěl by sis pamatovat každý kousek mého těla, jemnost mé pleti, všechna zákoutí a křivky mého těla.

Chtěla bych, aby ses mě dotýkal, jako bys byl slepý a věděl, že mě miluješ šíleně, ale nikdy mě neuvidíš. (Pokračování textu…)