K zamyšlení

PAMĚŤ, KTEROU JSME NIKDY NEZTRATILI

A jak si na ni znovu vzpomínáme

22. července 2026 – Andělský kopec, Iona, Skotsko

(Když sdílím poselství přijatá na posvátných místech, vím, že energie, aktivace a především srdce se přenášejí i ke čtenáři – k těm, kteří mají uši a srdce, aby slyšeli. Doufám, že pocítíte přítomnost jiných světů, paralelních světů, kterou jsme cítili na Andělském kopci. Na posvátném Ostrově holubice – Ioně ve Skotsku.)

Když jsme vystoupali na malý kopec, naše hlasy se začaly prolínat na místě, které jako by leželo mezi časem a dimenzemi. (Pokračování textu…)

Lví brána není portál… Vy jste tím portálem

K zamyšlení

VOLÁNÍ

Uvnitř vás je hlas, který nikdy nezvýšil hlasitost, ale ani nikdy neutichl. Nekřičí. Nehádá se. Nepředkládá logické argumenty ani pětileté plány. Prostě čeká. Čekal během každého povýšení,  o které jste usilovali, každého vztahu, do něhož jste vstoupili, každého města, do kterého jste se přestěhovali, i každého rozptýlení, jímž jste se ho snažili přehlušit. (Pokračování textu…)

K zamyšlení

Ve stínu se neskrývá jen naše „olovo“, ale i naše „zlato“.

Carl Gustsav Jung kdysi napsal: „Jak mohu být skutečný, pokud nevrhám stín? Má-li být má osobnost celistvá, musí mít i svou temnou stránku.“

Když tato slova čteš, něco se v tobě sevře. Ne proto, že by šlo o novou myšlenku. O stínu už jsi slyšel. Přikyvoval jsi, možná jsi sám používal slovo stín. (Pokračování textu…)

K zamyšlení

Carl Gustav Jung napsal: „Projekce proměňují svět v repliku naší vlastní neznámé tváře.“

Po první polovinu života jsi svět ve skutečnosti neviděl(a). Viděl(a) jsi své vlastní nevědomí, rozprostřené přes něj jako průsvitný film. Láska, do níž ses zamiloval(a), často nebyla láskou ke skutečnému člověku, ale náhlým, oslnivým rozpoznáním něčeho, co jsi v sobě kdysi vyhostil(a). Podráždění, které jsi cítil(a) vůči některým lidem, nebylo jen o nich – byly to ostré hrany tvého vlastního odmítnutého nitra, které na tebe doléhaly zvenčí. S druhými ses vlastně nesetkával(a); spíše ses o nich nechával(a) snít. A v tom snění se ti z každého významného setkání dívala zpět tvá vlastní neznámá tvář – a tys tomu říkal(a) osud. (Pokračování textu…)