„Jak můžeme dál žít své obyčejné, pohodlné životy s vědomím, že tolik lidí po celém světě prožívá každý den strašlivé utrpení? Můžeme se s tímto utrpením vůbec někdy smířit?“
To je brilantní otázka. Sám jsem s ní léta bojoval.
Nemyslím si, že se s krutostí a násilím lze „smířit“. Ne dnes. Možná nikdy. A ani byste neměli.
PROČ JE VÁŠ VZTEK VELMI DUCHOVNÍ
Zde je jemné připomenutí pro všechny hledače „lásky, světla a blaženosti“.
(A není v tom žádný soud. Hledáme světlo, dokud se nezamilujeme do temnoty – a pak je temnota prostoupena naším světlem a přestává být temnotou…)
Vztek je nepochopený.
Vztek je duchovní.
Vztek není nebezpečný.
Iluze stagnace
Modří Aviané, channelováno Octavií Vasile
Přicházíme blíž ve chvílích, kdy se život zdá plochý, opakující se nebo podivně prázdný. Ne proto, že by bylo něco špatně ve vašem vnějším světě, ale proto, že energie ve vás přestala proudit.
Nuda není nepřítomnost podnětů. Je to uložená energie. (Pokračování textu…)
„Láska je cesta. Avšak cesta bez cíle. Cesta, která nikdy nekončí, je-li ta pravá. Její cíl je obsažen v ní samotné. A v tom, jak se skrze ni člověk proměňuje a prohlubuje. Chce-li člověk růst, chce-li, aby rostla i jeho láska, pak se musí ve jménu prožívané lásky střetat s rozpory a bolestmi v sobě samém, neboť jen tyto rozpory jej a jeho lásku dovedou výš, třeba až k samotnému Bohu. To je ta jediná možná cesta. Člověk, stejně jako láska, roste, přijme-li utrpení. Neboť drásá-li člověka v nitru rozpor, a z něj povstávající utrpení, buduje se jeho síla jako chrám a stejně tak sílí i jeho Láska.“
Antonie de Saint Exupéry
Moje jméno je Sofie a již řadu let jdu novou cestou. Kéž vás tyto stránky inspirují k tomu, abyste se i vy vydali novou cestou!
