Odpuštění je možnost

Dokud nepoznáte svůj plný potenciál, nedovolujete světu, aby vám dal božské dary. Vaše duše ale prahne po uskutečnění svého plného potenciálu. Jen vy můžete dovolit, aby se to stalo. Můžete se rozhodnout otevřít své srdce a přivítat své celé Já, nebo se můžete rozhodnout žít s iluzí toho, čím jste dnes. A nejdůležitějším krokem na této cestě  k sebelásce je odpuštění. Musíme se na sebe dívat s nevinností dítěte a přijmout své špatné činy a pochybnosti s láskou a soucitem. Musíme odložit své drsné soudy a smířit se se všemi chybami, které jsme udělali. Musíme vědět, že si zasluhujeme odpuštění. Tento božský dar nás učí, že částí lidské bytosti je chybovat. Odpuštění vychází ze srdce, ne z ega. Odpuštění je možnost. V každé chvíli se můžeme vzdát svých záští a soudů a rozhodnout se odpustit sobě i druhým. Když si vezmeme zpět všechny své projekce a najdeme své dary, budeme schopni najít soucit sami se sebou. Pak bude přirozené cítit soucit i s těmi, které jsme zavrhovali. Když uvidíme v sobě to, co jsme nenáviděli na ostatních, dokážeme převzít odpovědnost za to, co existuje mezi námi a nimi.

Rilke napsal, že „Možná všichni draci našich životů jsou princezny, které jen čekají, až nás konečně spatří, krásné a statečné. Možná všechno hrozné je v tom nejhlubším slova smyslu něčím, co potřebuje naši lásku.“ Láska, v níž není zahrnuto naprosté přijetí vás samých, je neúplná. Řada z nás je vedena k tomu, aby hledala lásku, kterou potřebujeme, mimo nás. Ale když opustíme svou potřebu lásky od vnějšího světa, je jedním způsobem, jak se utěšit, jít do sebe, najít to, co jsme se pokoušeli dostat od ostatních, a darovat si to. My všichni si to zasluhujeme. Musíme dovolit vesmíru v nás, naší Božské Matce a Otci, aby nás miloval a hýčkal.

Debbie Ford