Proměna – kniha od Dr. Wayne W. Dyera

 

Kniha Proměna od Dr. Wayne W. Dyera vznikla jako filozoficko – duchovní doprovod stejnojmenného filmu.

Dr. Wayne W. Dyer je mezinárodně uznávaný autora řečník v oblasti osobnostního rozvoje. Ve své Proměně přehledným a jednoduchým způsobem zpřístupňuje duchovní pravdy člověku moderní doby a napomáhá nám tak žít život z duchovní perspektivy. Je jen na nás, zda učiníme „otočku“ a budeme směřovat od AMBIC řízených naším egem k životu, který je sycen SMYSLEM. Nejsme tím, co děláme, máme nebo tím, co si o nás myslí ostatní. Prostřednictvím Proměny můžeme přenastavit mysl a uvědomit si naši niternou podstatu.
Autor čerpá z mnoha klasických děl duchovní literatury a k pochopení jednotlivých životních fází využívá učení Lao c´, Carla Junga, citáty z Bible, Shakespearových děl nebo Kurzu zázraků (A Course in Miracles). Organizační formát je jasný a přehledný – W. Dyer se zabývá čtyřmi fázemi lidského života a duchovního hledání.

Předmluvy se ujal herec, improvizátor a Člověk Jaroslav Dušek.

Ukázka z knihy:

„Narodili jsme se do světa přírody, naše druhé narození je do světa Ducha.“

Bhagavadgíta

 „Krocení vlivu ega je počátkem tohoto druhého zrození. Zkrocením ega získáváme podporu a asistenci Ducha, ze kterého jsme vzešli, a začínáme si všímat shod okolností, které se nám v životě začínají dít. Objevují se lidé, které potřebujeme, okolnosti se skládají tak, aby nám pomohly naplnit naši cestu dharmy, financování, které v minulosti nebylo možné, je nyní dostupné.

Nejdůležitější věc, kterou můžeme udělat, abychom zmírnili vliv ega, je prohlásit: „Připraven(a)!“ Vzpomeňte si na prastaré pořekadlo: „Když je žák připraven, učitel se objeví.“ Učitelé a učení jsou vždy tady, po celou dobu našeho života. Ale pokud je to ego, kdo řídí naše záležitosti, pak tito učitelé zůstanou nepovšimnuti. Jakmile opravdu uznáme naši připravenost žít vědomě smysluplný život, pak nemusíme mnoho dělat. Začínáme žít v úplně odlišném světě, než ve kterém jsme žili v době, kdy jsme byli řízeni egem.“

Ukázka z předmluvy Jaroslava Duška:

„Zdá se čím dál víc, že Božství pracuje po celý čas nepřetržitě nejen v každém jednotlivém člověku, ale také v lidské bytosti jako celku, tedy v lidstvu. A nejen v lidstvu, v celém propojeném proudu Života. Zdá se to čím dál patrnější tak, jak se ono Božství postupně vynořuje. Díky stále dokonalejším a jemnějším aparátům hledíme stále dál i hloub. Dál do Vesmíru i hloub do Hmoty. A z oceánu Tajemství se vynořuje Božství. Je to tak úžasné, tak vzrušující. Přicházíme sami sobě na kloub.

Možná jsou zážitky jednotlivých lidských bytostí jakýmsi předobrazem zážitku lidstva jako celku. Možná to, o čem pojednává Wayne W. Dyer ve své Proměně se týká nepřetržitého božského snění: od Ambic ke Smyslu.“

Další ukázka z knihy:

„JSEM TÍM, CO SI O MNĚ MYSLÍ OSTATNÍ“

Po celý život nás ego bombarduje poselstvím, kterým se nás snaží přesvědčit, že naše hodnota je závislá na pozorování a názorech ostatních. Znovu nám naše falešné já namlouvá, že nám něco nebo někdo z venku přidělí naši hodnotu. Důležité je znovu si připomenout, kdo opravdu jsme. Jsme Božskou součástí celku, individuálním vyjádřením Boha, které bylo stvořeno z  prázdnoty. Naše opravdové já je stejné kvality jako místo, odkud pocházíme. Spojení s naší Božskou podstatou je zdravé a silné, pokud rozpoznáme a odvrhneme falešnou myšlenku, že potvrzení naší hodnoty může přijít z vnějšku.

Bohužel se už od dětství učíme věřit, že názory ostatních mají větší váhu než naše. Naši rodiče, sourozenci, přátelé a učitelé – a v určitých případech kdokoliv z našeho okolí – je uctíván více, než my sami. Jsme přesvědčeni, že pokud nás kdokoliv z našeho okolí neschválí, pak bychom si jeho názoru měli cenit více než vlastního. Toto ponoření se do falešného učení ega postupně naruší naši sebehodnotu a tím začneme pochybovat o našem Božství.

Sebevědomí pramení z pozitivní víry v sebe sama, ne ze schválení naší osoby ostatními. Průvodce, kterým ego učí jak přežít, nám diktuje, že jsme hmotnými bytostmi bez duchovní podstaty. To jen podporuje falešnou myšlenku, která nám říká, že naši hodnotu určuje to, co si o nás ostatní myslí. Pokud doopravdy víme, kdo jsme, pak můžeme ignorovat hlášení ega a mínění ostatních můžeme vnímat pouze jako jejich osobní názor.

Bohužel se ego snaží (a to spíše úspěšně než neúspěšně) odvrátit naše povědomí o naší duchovní hodnotě. Tohoto vlivu si nejsme vědomi, a tak spoustu času trávíme tím, že se snažíme získat souhlas každého, s kým se setkáme. Pokud souhlas nezískáme, začneme se ztotožňovat s tímto vnějším hodnocením a velkou většinu našeho života se snažíme být takoví, jaké si nás představují druzí.

Víra, že jsme definováni tím, co si o nás myslí ostatní lidé, mrzačí naši radostnou spontaneitu. Pokud s námi ostatní nesouhlasí a přitom nás jejich názor definuje, přizpůsobíme se, nebo se ztratíme z dohledu. Obraz nás samých je umístěn v ostatních a pokud nás odmítnou, přestaneme existovat úplně. Způsob ega, jak se s tímto vypořádat, je přizpůsobit se názoru každého kolem. Pokud si ostatní myslí, že jsme hloupí, snažíme se být tím, kým chtějí, a tím je přesvědčit, aby na nás změnili názor. Kromě odrazu myšlení ostatních přestáváme existovat.

Faktem je, že kým jsme, nemá absolutně co dělat s myšlenkami nebo názory, které existují kolem nás. Tečka. Člověk, jehož souhlas si tak toužebně přejete, může zítra změnit názor. Namísto aby si myslel, že jste inteligentní, talentovaný a krásný…, se může rozhodnout, že jste bláznivý hňup, kterého není příjemné mít kolem sebe. V případě, že nasloucháte svému opravdovému já, pak se vás takové mínění vůbec nedotkne. Ale pokud je to právě falešné já, které vévodí vašemu myšlení, pak se budete cítit napadený a ztrápený. To je způsob, kterým vás ego vábí ignorovat vaše opravdové já.

Pokud je touha po schválení provázejícím životním principem, potom je doslova nemožné mít milující vztah s jinou lidskou bytostí. Nemůžeme rozdávat to, co sami nemáme. Nemůžeme dávat lásku a respekt ostatním, když ji sami musíme nalézat v posouzení ostatních. Ego spoluvytváří neustálý stav strachu, zmatku a neštěstí.

Co má tato neustálá touha po schválení a nízké sebevědomí společného s AMBICEMI? Krátká odpověď zní, že jsme naučeni během našeho života usilovat o schválení a ocenění prakticky od každého v pozici autority. AMBICE znamenají téměř vždy dát náš vlastní život a názory do pozadí. Učíme se těšit rodiče, učitele, profesory, šéfy a autority. A jak toho dosáhneme? Tím, že jejich názory vyvýšíme nad naše. Tento proces je přehráván den za dnem, měsíc za měsícem a rok za rokem často v podvědomé rovině. Výsledkem je falešné já postavené na egu.

Když názor ostatních považujeme za důležitější než naše vlastní hodnocení, popíráme základní moudrost, která nás vytvořila. Čím více tuto egoistickou víru integrujeme, tím větší tendenci máme věřit naší vlastní důležitosti. Naše snaha shromažďovat a verva něco dokázat jsou nakonec příčinou, že zapomínáme na naši vnitřní hodnotu, kterou je propojení s naším duchovním já. Jinými slovy, spojení s naším Zdrojem bytí je zastíněno, a my tak můžeme vyhovět konceptu ega, které nás nabádá, že jsme tím, co si o nás myslí ega ostatních!

Toto byla pro mě zásadní lekce, kterou jsem se učil dlouhá léta. Když mluvím nebo píšu, setkávám se s názory, které se odlišují od mých. Vím, že když mluvím před tisícovkou lidí, tisíc lidí na mě bude mít odlišný názor. Moje pověst není ve mně, ale je závislá na lidech, kteří čtou a poslouchají, co říkám. Postupně jsem se naučil se na ni nesoustředit. Jelikož není mojí součástí, věnuji pozornost svému charakteru místo toho, jak mě vidí ostatní. Nejdůležitějším vztahem v mém životě je vztah se Zdrojem bytí (s Bohem, chcete-li). Silně se mnou rezonuje prohlášení Paramanandy:

„Nemyslete si, že můžete mít opravdovou víru v Boha,

pokud nevěříte sami sobě.“

Pokud bych si vybral vzdát se víry sám v sebe a poslouchal žadonění ega, pak bych nemohl mít víru ve svůj Zdroj bytí – jedno vylučuje druhé.

Tyto tři součásti ega (Jsem tím, co mám; co dělám; co si o mně myslí ostatní) mají za cíl v nás vybudovat víru, že celý tento vesmír je o nás, a že jsme hodnoceni podle toho, kolik věcí nahromadíme, čeho dosáhneme a kolik vyznamenání za zásluhy jsme schopni obdržet. Naše zisky, splněné úkoly a pověst jsou tím nejdůležitějším.

Další tři součásti našeho portfolia ega jsou uspořádány kolem touhy vymezit se jako originální, unikátní a odlišující se od všeho v tomto vesmíru.“

Tuto knihu si můžete objednat zde!

Kéž Vás obohatí a posune tam, kam právě potřebujete!

Sofie