Mapa Emocí

Učení Městské Šamanky.
Gabrielle Roth

Pocity existují s naším souhlasem i bez něj. Můžeme sebevíc předstírat, že necítíme, ale za svůj sebeklam budeme jednou muset zaplatit a staneme se skladištěm zbytečných, starých emocí. Všichni jsme napěchovaní nevyřešenými problémy minulosti, něčím, co naprosto neodpovídá současné realitě. Vyjádřit správnou emoci se srdcem plným různého harampádí se podobá zoufale snaze najít tu správnou knihu v přeplněném skladišti, kde jsou bez ladu a skladu zpřeházené všechny romány za poslední století. Takové srdce potřebuje vyčistit a omezit se jen na životně důležité emocionální vybavení.

Pocity nejsou ani pozitivní, ani negativní; jsou to elementární síly životní energie. Jsou základním předpokladem zdraví a spokojeného života: strachem se chráníme, hněv je naší sebeobranou, smutek uvolněním, radost nás povznáší a soucit sjednocuje. Nejblíže povrchu našeho já je strach, hněv leží hlouběji, pod ním se ukrývají smutek a radost a soucit vyvěrá z našeho nejhlubšího nitra. Každý z nich má svůj účel, každý představuje určitou úroveň a vibrační energii, která potřebuje volně plynout.STRACH

je nesmírně důležitý a užitečný: nutí nás k pozornosti, bystří smysly a zesiluje naše vědomí v okamžiku nebezpečí. Strach je přítel, radar na cestě životem. Je to základní instinkt lidského přežití – fyzického, psychického i duchovního.

HNĚV

je obranou integrity, obrannou reakci při narušení našich osobních hranic. Je to hlasité „ne“ vůči zlu a násilí. Přiměřený hněv proniká jako nůž vodou. Je pohotový, rychlý, nepotřebuje vysvětlení. Jsou to vyceněné zuby feny chránící štěňata, vyhrbená záda kočky ohrožené kojotem. Nefalšovaný čistý hněv je spravedlivý, ukazuje na to, co je nevhodné, chrání způsobem, který přináší prospěch všem.

SMUTEK

je uvolnění, projev zklamaných očekávaní a přání, jejichž napětí se rozplývá. Smutek zraňuje a bolí, protože jeho podstatou je vzdát se toho, k čemu jsme připoutáni – ať je to zlatá medaile, majetek, nebo milostný vztah – a žít se ztrátou. Snaha vyhýbat se smutku má za následek povrchní štěstí, jistý druh „krabičky smíchu“, která maskuje spodní proud deprese.

RADOST

je expanzívní stav dynamického, spokojeného života. Přichází, když naše emocionální energie svobodně plyne ve shodě s našimi prožitky. Radost, pochopitelně přichází pouze tehdy, pokud námi přirozeně plynou i ostatní emoce.

SOUCIT

je ovocem strachu, hněvu, smutku i radosti. Soucit není jen o objetí – někdy to může být i políček do tváře. Je to schopnost, při níž se dokážete naplno vcítit do druhého člověka a zároveň si zachovat nestrannost, která vám napoví, jak se zachovat. Soucítíte až tehdy, když z cizího strachu nedostanete strach sami, když nepropadnete depresi ve společnosti smutného člověka, ale dokážete jeho emoci s nadhledem čelit.

Všichni máme strach. Všichni v sobě máme hněv a smutek. To je dané. Otázkou je, jak se svým strachem, hněvem a smutkem naložíme. Velkým krokem je už jejich přijetí a objevení. Mylná – a bohužel i častá – je domněnka, že popřením či vyhýbáním se zdánlivě „negativním emocím“ nalezneme zkratku k „pozitivním“ pocitům štěstí a soucítění. Ke skutečné radosti a ke skutečnému soucítění nevede žádná cesta kromě té, která prochází všemi ostatními emocemi. Mnoho drahocenného času promarníme blouděním v závoji lži, obelháváním sebe i druhých, žijeme realitu, která je bez života. To nefunguje. Bez prožitku strachu, hněvu a smutku jsme schopni pouhé imitace radosti a soucítění v podobě falešné, přebujelé veselosti a sentimentu.

Stejně častým omylem je i to, že na cestě k osvícení a k sebeovládání je třeba „negativní“ emoce ne-li přímo potlačit, pak přinejmenším transcendovat. Podle této teorie bychom se měli povýšit nad své základní instinkty a spočinout v klidné radosti a soucítění, protože je to naším přirozeným právem. Jsem ale přesvědčena, že taková transcendence má za výsledek pouze iluzívní vyrovnanost, která se rozplyne pod náporem prvního naléhavějšího životního problému. Máte-li v bezpečí svého klidného bytu dojem, že strach, hněv a smutek můžete transcendovat, pokuste se o to a svezte se nočním metrem z Manhattanu do Bronxu, zajděte si do jeruzalémského Muzea holocaustu nebo zkuste přespat v ulicích Kalkaty.

Musíme své emoce zbavit pout a nechat je plynout životem, abychom se báli toho, co nás skutečně ohrožuje, abychom pocítili hněv proti tomu, co skutečně narušuje naši integritu, abychom plakali, když skutečně trpíme, smáli se, když je nám opravdu dobře, a pečovali o druhé, když to skutečně potřebují. Pak se začneme dozvídat něco i o tom, jaká je láska. Protože láska je správně plynoucí emocionální energie. Je to úplný rejstřík emocí vyjádřených přiměřeně dané situaci, v pravou chvíli, naplno a přímo.

Milující osoba je dítě, které dospělo...💞

Na fotografii je zachycena Gabrielle Roth 🙏🕊🌺1941-2012

Zdroj: FB


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *