Nedělní chvilka poesie

pomalu vykvétá v tóny

vrací se paměť věcí

Zátiší s ovocem

voní jahodami

a motýl na listu

už jen jen vzlétnout

V zeleném přítmí zahrady

se dívky chystají k lázni

Křišťálová váza

si stýská bez květin

v každé hraně najde

slunce skryté slzy

Zlacené zrcadlo

nic nedojímá

vrací každému

jeho podobu

Pokoj v něm pluje

sem a tam

tam a sem

jak já přecházím

náhle nad časem

protože nastává

hodina jasnozření

Moře se téměř vylévá z rámu

I já vystupuji ze sebe

Přehrady padají

Mrtví malíři

mi půjčují své oči

z nesmrtelných chvílí

svého života

Mluví i řezby

úsporně přesnou řečí

Koberec přede vlněné melodie

samý ornament –

svádí k baroku

Skleník má duši z porcelánu

knihovna z cizích osudů

Nemohu se učit

když mnou plyne hudba

rozlévá se kolem

unáší mě jinam

k zakázaným rájům

her a inspirací…

Markéta Procházková-Lutková