K zamyšlení

Když jsme byli malí, v lůně matky, byla spojitost mezi námi a naší matkou zvanou pupeční šňůra. Byli jsme připojeni k naší matce. S naší matkou jsme byli takoví. Naše matka za nás dýchala, jedla za nás, bála se o nás, pila za nás. Takže všechno, co naše matka udělala, jsme udělali, protože jsme byli s naší matkou opravdu jedno. Když jsme se narodili, když jsme vyšli ven, přestřihli pupeční šňůru a pomalu jsme měli představu, že maminka je jiná než my. Ale ve skutečnosti jsme i nadále měli velmi úzké spojení s naší matkou.

Když tu naše matka nebyla, jak bych mohla být? Tak pupeční šňůra, ač se jen tak nevidí, stále je a musíme se naučit koukat na pupeční šňůru, která je vždy v nás a naší mamince, a naší babičce, dědovi, našim předkům.
Můžete se ho dotknout už teď. Když jsi tam, tak tam jsou a jinde nejsou. Jsou ve vás a můžete se jich dotknout, protože tato ruka je vaše ruka, ale samozřejmě je to i ruka vaší matky. Pamatujte, že když jste měli jako dítě horečku, nechtěli jste nic jíst, nic pít, trpěli jste. A najednou přišla tvoje matka a dala ti ruku na čelo. Cítili jste se tak dobře a někdy si přejete, abyste měli stále tu ruku, tu nádhernou ruku s vámi dostupnou kdykoliv trpíte. Ale ve skutečnosti je ta ruka stále dostupná, protože tohle je její ruka. Pokud jen dýcháte a ven a uvědomíte si, že toto je také její ruka, protože vaše ruka je pokračováním ruky vaší matky. Nadechneš se a dáš si to na čelo, a potom ho máš znovu k dispozici. Takže pupeční šňůra je vždy, jako nikdy.~~
~ Thich Nhat Hanh, v ′′ All in One, One in All ′′
Zdroj: Sacred Dreams, překlad Lilia Khousnoutdinova

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *