K zamyšlení

„Představte si život bez smrti; byla by to nesnesitelná bolest, existence k nevydržení. Bez smrti by nebylo možné žít – smrt definuje život, dává mu určitou intenzitu. Každá chvíle je vzácná, protože život je pomíjivý Pokud by byl věčný, co pak by nám na něm záleželo? Člověk může čekat celou věčnost na zítřek – proč by tedy žil tady a teď? Protože může zítra přijít smrt, nutí vás to žít tady a teď. Musíte se ponořit do přítomného okamžiku, musíte jít do té největší hloubky, protože kdo ví? Možná, že žádná další chvíle už nebude.

Když člověk pozoruje tento rytmus, nemá problém se žádným z těchto pólů. když přijde neštěstí, přivítá jej, když přijde štěstí, přivítá jej a ví, že jsou to partneři ve stejné hře. To je třeba mít neustále na paměti jestliže si to pevně uložíte do své mysli, váš život dostane zcela jinou příchuť – příchuť svobody, příchuť nepřipoutanosti, příchuť nelpění. Ať přijde cokoliv, přijmete to v klidu a tichosti.

A člověk, který je schopný být klidný a tichý a dokáže akceptovat bolest, frustraci a utrpení, proměňuje samotnou podstatu tohoto utrpení. I utrpení se pro něj stane pokladem; bolest mu zbystří zrak. I tma se mu zdá krásná, hluboká, nekonečná. Dokonce ani smrt pro něj není koncem, jen počátkem čehosi neznámého.“

Osho, Zralost