Inspirace

Nás živí láska sama. Dost často nám však nestačí. Mnoho manželů/partnerů mi říká, že je ten druhý dost nemiluje. Od jeho lásky očekávají, že jeho láska je bude živit a posilovat. Není to však jen láska, která je živitelkou. Láska sama musí být živena, aby se nám nerozplynula mezi prsty. Lásku živí mnoho věcí: dost času pro sebe navzájem, vzájemná otevřenost a upřímnost, vzájemné porozumění, sexuální spojení. Partnerští terapeuti nás upozorňují na mnoho způsobů, jak se láska může živit. Pro mne je to především spiritualita. Vede nás totiž ke zdroji lásky, který je v nás. Tento zdroj je božský, a tedy nevyčerpatelný. Čerpáme-li z tohoto zdroje, naše láska nikdy nevyschne. Na své společné cestě lásky budeme vždy zažívat zklamání a naplnění, okouzlení a zranění. Avšak právě tato křehkost nás odkazuje na lásku, která není křehká a na niž se pokaždé můžeme spolehnout, na lásku Boží, jež je v nás jako pramen, který nikdy nevysychá a který naši někdy vyčpělou lásku občerstvuje. Tento Boží pramen opět naplňuje náš vlastní pramen, jenž někdy hrozí vyschnout, a umožňuje nám opět si uvědomit životní možnosti s ním spjaté. Spiritualita je důvěra v to, že v nás je pramen lásky, která se nikdy nevyčerpá, protože je to pramen Boží, který dokáže naši lidskou lásku stále znovu proměňovat a obnovovat.

Anselm Grün, Co živí lásku