Jak „vidět“ Boha v „druhých“?

  Jiří Krutina
Často můžeme slyšet nabádání duchovních učitelů, abychom viděli, či přesněji bychom snad měli říci, nazírali Boha v druhých, neboli, jak se říká, uvědomovali si Boha „všude“ a ve „všem“. Již samo toto nabádání v sobě obsahuje skryté nesprávné pochopení spočívající v tom, že existují „druzí“, oddělení od nás samých. Ve skutečnosti si musíme uvědomovat Boha v Sobě – pak si jej uvědomujeme současně i všude a ve všem. Lépe řečeno, když si skutečně uvědomíme naši pravou podstatu, kterou je svobodné Sebe si uvědomující vědomí (Já), takové, jaké je, zcela přirozeně si uvědomujeme, že nic neexistuje mimo nás samé a oddělené od nás samých. Tedy není nutno usilovat o „vidění“ Boha v druhých, ale je nutné si uvědomovat Boha takového, jaký je, tedy jako Srdce veškeré existence. Pak přímo zříme – nazíráme, že nejsou „druzí“, ve smyslu oddělených bytostí od nás samých, ale uvědomujeme si zcela přirozeně, že jsou součástí jediného vědomí, kterým jsme my sami. A tak si přirozeně uvědomujeme – vidíme Boha v druhých, všude a ve všem. Vše projevené je pak zcela přirozeně nazíráno z vědomí, ze Srdce, jako vyjádření svobodné vůle, která se odhaluje ve vědomí v podobě projeveného, které není ničím odděleným, ale je přímo zřeno – přímo vnitřně nazíráno vědomím, jako modifikace vědomí. Již nepozorujeme projev jako oddělený od nás samých z omezeného stanoviska pozorovatele, nebo dokonce ega, jak se říká, z „hlavy“.Výhradně plným proniknutím do zdroje veškeré podstaty života jsme skutečně schopni přímo nazírat, a tak „pochopit“ jednotu – lépe přirozený stav nedvojnosti, tedy Pravdy, jaká je. Musíme být schopni být vůbec ochotni vzdát se – odevzdat naše omezené stanovisko, ze kterého žijeme, vyšší svobodné vůli Boží. Jen tak lze „vidět“ výhradně Boha a uvědomovat si jedinou Skutečnost, kterou jsme podstatně my sami, a svět jako spontánní odhalování svobodné vůle vědomí modifikované jako projevení.Nezapomínejme, že celý svět získává význam pouze díky nám samým. Z pohledu Boha můžeme náš svět připodobnit smítku na malém smítku, které leží na malém smítku, které není o nic více důležité než jiná smítka v jediném proudu duchovního Světla – Boha. Tolik je asi tak „náš“ svět pro Boha. Měli bychom si toho být vědomi, když tak často náš svět má ego tendenci nafukovat, a dělat jej tak „důležitý“. Veškeré projevení je pouze z vědomí odhalovaný výraz zcela svobodné vůle vědomí, aby jej vědomí mohlo ve své blaženosti zakoušet. Jaký to bývá často velký rozdíl od naší vlastní zkušenosti!Teprve plným spočinutím v Srdci, jež je zdrojem všeho projeveného, ve kterém se nachází naše tělo i celý vesmír, si vše projevené uvědomujeme z nitra – ze Srdce všeho projeveného. Tedy nikoliv „povrchně“ jako hmotné tvary oddělené a různé od vědomí, ale naopak jako samo vědomí – jeho vlastní modifikaci v podobě jevení se hmotným. Skutečnost není ani nedvojná, ani dvojná. Neexistuje ani neprojev, ani projev. To vše musíme chápat jako koncepty mysli pro vyjádření myšlenek. Pokud to chápeme doslova a usilujeme v praxi o „dosažení nedvojnosti“, „překročení dvojnosti“, „uniknutí do neprojevu“, či o „rozpuštění projevu v neprojevu“, jako výchozích pracovních názorech „jak na to“, nemůžeme uspět, neboť se nacházíme v mysli a jejích konceptech. Nutné je právě teď a tady v našem přítomném vědomí proniknout svým vědomím – pozorností – lokalizovat – vyladit se a odevzdat se Skutečnosti, jaká je. A tou je pouze Boží milost jediného svobodného vědomí a jeho vůle odhalující se v projeveném, jež je jeho pouhou rozlišenou modifikací neoddělenou od svého základu. K tomu vede duchovní praxe – sádhana, jak je popsána jinde. V ní však nevytváříme nic nového, ale naopak se otevíráme Skutečnosti, jaká je, a upravujeme podmínky k odstranění naší nevědomosti o nás samých, Bohu a projevu. Tak se naše vědomí osvobozuje a duchovně rosteme – žijeme v duchu v Bohu, který nám odhaluje svou vůli.Tedy není nutné speciálním způsobem usilovat o „vidění Boha“ v tom či onom, ale odevzdat se Jeho vůli, jíž je On sám. Pak, jelikož nevidíme „druhé“ ani projev oddělený od nás samých, vidíme Boha všude i ve všem. Toto uvědomování pravdy, jaká je, nám teprve umožňuje správné rozlišování i ve věcech časných, neboť již nerozlišujeme mezi „objekty“ mimo nás, ale mezi projevy jediného vědomí – podstatně nás samých – tedy jejich vnitřní kvalitu zříme z nitra – ze Srdce přímo, bez nutnosti zapojení myšlení. Pak, i když „vidíme“, tedy pozorujeme a interagujeme s jinými bytostmi v našem vědomí jako projevu jediného vědomí, tak přímo z nitra – ze Srdce zříme jejich aktuální projevy. Vidíme, zda jsou z Boha, z ega, či přímo ze zlých sil. To vše jako jednu jedinou odvěkou „hru“ na podkladě jediné Pravdy.

Snažit se a usilovat o vidění Boha v druhých před spočíváním ve Zdroji všeho je marné a duchovně nezdravé. Nevede to k poznání a blaženosti, ale k pomýlenosti a nevyhnutelnému zklamání a utrpení.

Zdroj: http://www.jirivacek.cz/


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *