Zázrak lásky

Přišla jsem si pro tebe, přišla jsem si pro tebe, ale ty jsi mě nemohl vidět. Přeplavala jsem moře, přešla po žhavém uhlí, tisíckrát pro tebe zemřela. Našla jsem svou cestu, našla jsem ji, našla. Ale když jsem dorazila k cíli, spal jsi. Vypil jsi jejich letkvary a já tě nemohla probudit. Přišla jsem včas, ale ty jsi měl zavřené oči.

Častokrát se za něco modlíme, a když se to pak skutečně stane, celý ten zázrak propásneme. Mnozí říkali: „Kéž bych našel velkou lásku,“ aniž by zaznamenali, že stojí přímo před nimi. Velmi často je důležité naučit se, jak lásku rozpoznat, než jak ji získat. Zvláště pokud jsme čekali dlouho, může se naše mysl zákeřně postarat o to, abychom lásku neviděli ani tehdy, když se konečně objeví.

Zázrak lásky je projevován skrze druhé lidi. Když je vám milovaný člověk seslán Bohem – a to, zda je, nepozná nikdo kromě vašeho vnitřního Já – pak opravdu má klíč k osvobození vaší duše. To Bůh mu jej svěřil. V každém jeho doteku a povzdechu se skrývají informace, které potřebujete, zázračná moc přeměnit vaše slabosti v silné stránky, vysušit vaše slzy a proměnit je v nadání, uvolnit vaše řetězy a osvobodit vás, abyste konečně mohli být svým vášnivým já. Běda tomu, kdo ještě neví dost na to, aby řekl této lásce hluboké a silné „Ano“, a poklonil se před její pravdou, byl pokorný před její silou a podvolil se poryvům větru, který cloumá srdci roztouženými láskou.

Jak je to tragické, když jsme příliš arogantní na to, abychom se podvolili lásce, odložili nicotné úvahy a řekli: „Jdu za ní.“  Jak je to hloupé, když odmítáme sílu láskyplného Božího rozhodnutí. Jak je to smutné, když se podceňujeme natolik, že nemůžeme uvěřit, že ten, kdo před námi stojí, je anděl seslaný Bohem proto, aby nám dal křídla. Máme dnes tak málo úcty k záhadám vesmíru.

Když jsme zvyklí popírat Boha, pak samozřejmě popíráme i Jeho anděly. A oni tak, jak je to znázorněné na pietách, drží v náručí těla našich odmítnutých lásek. Andělé pláčí – protože mají otevřené srdce – a já se domnívám, že při pohledu na takovou odmítnutou radost pláče i Bůh. A vy se dál modlíte za to, co už jste dostali, a jednoho dne zjistíte, že to, co jste si nechali proklouznout mezi prsty, byl  zázrak, který vás měl vyléčit. Možná to dokonce i vyslovíte, ale v té době už možná bude příliš pozdě. Andělé se tu nezdrží dlouho; odletí, jakmile je láska odmítne. Nesetrvávají v místech pozemského strachu. Přilétají jen proto, aby nabrali pasažéry a odletěli s nimi do ráje.

Ještě něco byste měli vědět o andělovi, který pro vás přiletěl. Ten anděl, který vás chtěl dopravit do ráje, měl totiž jen jedno křídlo. Potřeboval, aby anděl ve vás přišel a byl mu tím, čím on chtěl být vám. Odtud vaše potřeba jeden druhého, touha po společném tanci a letu. Společně byste měli jeden pár křídel.

Až přijde příště – atˇuž v jakékoli podobě – snad jej neodmítnete. Až přijde příště, buďte pokorní před Bohem. Až přijde  příště, přiznejte svou bolest. Až přijde příště, vystupte sami ze sebe. Až přijde příště, přestaňte vzdorovat.

Až přijde příště, buďte stateční.

Marianne Williamson

 


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *