Zimní slunovrat

Zimní slunovrat – magická noc (svátek světla) letos nastal 22.12. v 5 hodin a 20 minut.

A proč vlastně slavit Zimní slunovrat a co pro nás znamená?

Zimní slunovrat je doslova svátkem světla, který znamená „návrat Slunce“. V den Zimního slunovratu máme na severní polokouli nejdelší noc a nejkratší den. Od tohoto dne se noci začnou opět pomalinku zkracovat a dny prodlužovat. Nadvláda zimy tak začíná pomalinku slábnout. Proto je Zimní slunovrat důvodem k radosti a oslavám. Naši předkové (např. Keltové, Egypťané, Římané a Germáni) oslavovali  
Zimní slunovrat jako den znovuzrození Slunce. Slunce přináší světlo, teplo a život. Proto je důležité tento den uctívat a vítat s radostí. Lid oslavoval příchod světla, protože znovuzrozené Slunce jim přinášelo nový život, novou naději. První sluneční paprsky proniknou tmou a pomalinku oplodňují semínka schovaná v zemi pod zimním kabátkem.

Průběh oslav a rituálů byl u různých kultur velice rozmanitý. Žehnalo se obilí, dobytku a stromům, obydlí se vykuřovala vonnými bylinkami, jako je kadidlo, šalvěj a levandule, bylinky se kladly i před domy na prahy, pod matrace a v příbytcích se zavěšovalo jmelí. Úklid obydlí byl v tomto období chápán jako rituál, který umožňoval propuštění všeho starého, negativního a již přežitého a který vytvářel prostor pro příchod všeho nového, pozitivního. Domovy se zdobily nejen jmelím, ale i cedrem, cesmínou a břečťanem, na dveře se zavěšovali věnce. Při západu slunce se zapalovaly posvátné ohně, které měli zejména funkci ochrannou. Element ohně neodmyslitelně oslavy Zimního slunovratu doprovázel a doprovází dodnes. Vždyť i my zapalujeme svíčky na adventních věncích a posléze je rozsvěcujeme na vánočních stromcích. Po zapálení svátečních ohňů začínaly společné večeře. Při přípitku se zvali ke stolům i duše zemřelých předků, pro které bývalo u stolu také prostřeno. Předkové se mohou objevit v podobě neznámých příchozích, proto se dodnes zachovala tradice prostírání pro nečekaného hosta, kterého je třeba řádně pohostit.

Že vám toto vše připomíná oslavy našich svátků vánočních? Ano, z původních pohanských oslav se v době křesťanství rozvinuly oslavy, které dnes nazýváme Vánoce, kdy oslavy zrození Slunce byly nahrazeny svátkem narození Ježíše Krista. I křesťanská tradice ve zdobení vánočního stromečku má původ u našich starých předků. Staří pohané si na ochranu a na počest božstev přinášeli domů živé stromky, které zdobili zvonečky, jablky a dárky pro duchy. Na vrchol stromu se dával ochranný symbol pěticípé hvězdy – pentagramu.

Po dobu dvanácti dnů od Zimního slunovratu se nesmělo válčit ani obchodovat, či vykonávat těžkou práci. Bylo to posvátné období lásky, klidu a míru, které je třeba respektovat.

Nejdelší noc v roce mívala i svou magickou tradici – byla považována za čarovnou. Země vydávala své poklady, pod sněhem rostly květiny a koryty řek teklo zlato. Byl to také čas věštění a nahlížení do budoucnosti. Odlévalo se olovo, krájela jablka (pokud byl jádřinec ve tvaru hvězdičky, znamenalo to plodnost, radost a štěstí), louskaly se ořechy, zdravé jádro znamenalo hojnost a z jejich skořápek se pouštěly lodičky. Když lodička zůstala např. u břehu, znamenalo to, že toho, kdo jí vypustil, v příštím roce nečekají žádné významné změny, komu vydrží lodička plout nejdéle a nepotopí se, toho čeká dlouhý a šťastný život. Je dobře, že se tyto tradice zachovaly až do dnešní moderní doby.

A kde můžete oslavit svátek Slunce? Nejlépe procházku spolu s rodinou a milovanými bytostmi někde v přírodě. Na nějakém pěkném, pozitivním a energetickém místě.

 

 

 


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *