Kde je moje soulmate?
Spřízněná duše. Jak vlastně vypadá? Co musí mít? To, jestli mi vyhovuje, záleží více na ní, na mně nebo na nás obou?
7 rozdílů mezi osudovým vztahem a „jedním z mnoha“
V životě jsem potkal mnoho lidí, kteří tu nejdůležitější osobu svého života hledali všude kolem sebe. Proč ji nebyli schopni najít?
Potkal jsem také mnoho lidí, kteří věřili, že na ně životní příležitost někde čeká; že spadne shůry…
Nikdo z nich neměl tušení, že všechno opravdu důležité máme blíže, než si myslíme. Jako brýle na nose, které hledáme.
Osudový vztah nepadá z nebe ani odnikud nepřichází. Osudový vztah se vytváří.
Také spřízněná duše se neobjevuje. Spřízněnou duší se stává ten, kdo je s námi ochoten budovat osudový vztah.
Je to práce. Jako každý sen, který se uskutečňuje.
Jedna věc je totiž představa a druhá její zhmotňování – komplikacemi, těžkostmi, zvraty. Osudovým není ten, kdo s námi jen sní, ale ten, kdo s námi uskutečňování snu zvládá.
Osudové páry jsou zrozeny pro to, aby spolu zůstávaly ne v růžových situacích, ale v jakýchkoli. Aby společně stoupaly údolím slz a právě to je činilo silnějšími a zocelenějšími.
Lidé, kteří nás míjejí, tu nejsou náhodou. Každý z nich má v sobě zárodek spřízněné duše. Zárodek je ovšem pouhý předpoklad. Tak jako vysokoškolský titul se teprve musí uplatnit v praxi.
Co dělá vztah osudovým?
A jak poznáme, že není jen „jedním z mnoha“?
1. rozdíl: „Jednomu z mnoha“ partnerů vadí, kým jsme či chceme být. Zato osudový partner podporuje to, kým jsme či chceme být.
Ten první nás soudí, špiní, uráží. I když vidí to nejlepší z nás, nestačí mu to.
Ten druhý nás přijal takové, jací jsme. Nemá ambici nás měnit. A díky tomu se měníme. Jak to?
Jsme jako Slunce, které nikdo nesoudí. A tak stoupá výš. Není to tak, že by nás ON dělal lepší osobou. To my se jí stáváme. Protože nás inspiruje, protože v nás věří mnohem dříve než kdokoli další. Věří v nás často dokonce i dříve, než si začneme věřit my sami!
Osudovým se ten člověk stává i proto, že v té chvíli zjišťujeme, že budeme raději prožívat špatné časy s ním než průměrné sami; že raději budeme vedle něj v bouři než s kýmkoli jiným v bezvětří.
My sami – naše pocity, náš růst – jsme nejlepší odpovědí na to, proč je nám v té chvíli jasné, že to nefungovalo s nikým jiným a proč jsme tolik tápali i sami.
2. rozdíl: „Jeden z mnoha“ partnerů je tak složitý, že jeho slova neodpovídají činům. Zato osudový partner je tak průhledný, že říká to, co si myslí, a dělá to, co říká.
V prvním vztahu pozorujeme, že se postupem času odnaučujeme naslouchat či o něco hádat. Slova totiž přestávají mít význam. Neodpovídají tomu, co druhý dělá. Jsou horší než nic. Jsou totiž lež. A tak spolu raději mlčíme.
S osudovým partnerem se chápeme tak rychle, že to rozum nebere. Komunikace totiž neprobíhá nějakými oklikami přes ústa, gesta, sliby. Stačí nám napřímo komunikovat srdcem.
V prvním vztahu za lásku považujeme to, když druhý říká: „Miluji Tě, protože Tě potřebuji“.
Ve skutečné lásce ale platí opak: „Potřebuji Tě, protože Tě miluji.“
3. rozdíl: „Jednoho z mnoha“ partnerů musíme nutit, aby mu na nás záleželo. Zato pro osudového partnera jsme smyslem jeho života.
Lidé obvykle potřebují těžkou zkušenost, aby pochopili, že láska není z hmotného světa. Nelze nikoho donutit, aby neodcházel, uprosit, aby se vrátil. I když zamkneme dveře (a podle zákonů fyziky znemožníme něčí odchod), v lásce takový člověk ve skutečnosti už dávno odešel.
To, že ho fyzicky vidíme ve své blízkosti, ještě nic neznamená. Dva citově vzdálení lidé se mohou sebe dotýkat, a přesto nic necítí. Zato spřízněným duším žádná síla na světě nezabrání v tom, aby spolu byly, ať jsou jakkoli zeměpisně vzdáleny.
Jak je to možné?
Protože v osudové lásce nikdy není já a on.
V osudové lásce jsme jedno.
A mnohdy, v těžkých chvílích, nám dokonce připadne, že partner nám rozumí více než my sami sobě – že je schopen být námi více než my sami.
Co všechno má osudovost společného s krásou?
4. rozdíl: „Jeden z mnoha“ partnerů vnímá naši krásu jen očima. Zato pro osudového partnera je vše opravdu krásné očím neviditelné.
Poznal jsem mnoho opravdu chudých lidí. Měřili bohatství pouze penězi a krásu pouze tím, co viděli očima. Tak chudí byli.
Vše skutečně krásné je očím neviditelné. Zdaleka to nejsou jen dva metry čtvereční lidské pokožky. Je to vše pod ní. Hloubka srdce, velikost duše, kouzlo charakteru, unikátnost člověka.
Partneři, které přitahujeme pouze vzhledem, s námi nemohou vydržet navždy. Fyzická krása totiž ubývá a já křičím: JE TO MOC DOBŘE! Jen díky tomuto chytrému mechanismu přírody s námi zůstávají pouze ti, kdo vnímají mnohem více než to, co vidí oči.
5. rozdíl: „Jeden z mnoha“ partnerů provokuje naši důvěru. Osudový partner nám nedává důvod k pochybnostem.
Upřímná láska pro mě znamená dát druhému příležitost, aby mě zranil – a současně mu důvěřovat, že to neudělá. Důvěra je pro mě nejlepším lakmusovým papírem, nic tak dobře neotestuje charakter člověka. Důvěra vždycky vede k pozitivnímu zjištění.
Buď si potvrdíme, že partnerovi na nás/na vztahu skutečně záleží, a tudíž nás neoklame. Nebo obdržíme informaci: Uvolni si místo pro někoho lepšího.
Díky vlastní důvěře vždycky poznáme, kdo je falešný a kdo upřímný. Kdo je schopen riskovat všechno kvůli nám.
Člověk, který nás opravdu miluje, nás nenutí pochybovat. To slovo úplně zapomeneme…
Když nám ten druhý píše, čteme jeho text znovu a znovu.
Když s ním jdeme, zpomalujeme, aby ten čas trval déle.
Když na něj myslíme, srdce nám bije rychleji.
Když ho posloucháme, bezdůvodně se usmíváme.
Když ho pozorujeme, nejsme schopni současně sledovat nikoho jiného.
To je pět pádných důvodů, proč se spřízněné duše nikdy nezradí. Vědí totiž – tím více, čím horší mají špatné předchozí zkušenosti –, jak vzácné tohle je.
6. rozdíl: „Jeden z mnoha“ partnerů se řídí tím, co mu kdo řekl. Zato pro osudového partnera nehraje názor okolí ve vztahu žádnou roli.
Připravme se na to, že našeho osudového partnera většina lidí nepochopí. Jak pro Tebe může být perfektní? – ptají se. Vždyť je starý, ošklivý, chudý… nedokonalý.
Nezlobme se na ně, prosím. Nemohou ho pochopit. ON totiž není perfektní pro nikoho, jen pro nás. Nikdo jiný s ním nemá sladěný přijímač. Nepochytí, jak je možné, že nejlépe mu rozumíme, když mluví srdcem.
Zato „jeden z mnoha partnerů“ má zcela odpojený přijímač. Řídí se ve vztahu tím, co mu kdo napovídal. Promiň, maminka mi říkala… kamarádi říkali… povídá se o Tobě… všichni Ti zazlívají… – to jsou jeho argumenty. Rád získává převahu díky tomu, že do našeho vztahu vtahuje jiné lidi.
Zapomíná, že láska není referendum. V lásce se nemusí hlasovat. Buď je absolutní shoda, nebo absolutní neshoda. Zatímco na vznik vztahu jsou potřeba dva, na jeho rozbití stačí jeden – ten, který ve dvou budovat nechce.
7. rozdíl: „Jeden z mnoha“ partnerů soustavně přehlíží nebo ponižuje naši hodnotu. Zato osudový partner dělá opak – ví, že jsme součástí jeho hodnoty.
V prvním případě dává partner najevo, že je on a my. Mezi tím je propast. Když se mu chceme odevzdat, obětovat mu sami sebe, je to stejné, jako bychom mu svěřili sestavené puzzle a on ten křehký obraz vyhodil do vzduchu. Naše Já se rozletí na stovky kousků. Bude nám dlouho trvat, než všechny kostičky najdeme, a ještě déle, než je zase poskládáme. Tak to funguje tehdy, kdy přijmeme hru na ponižování naší hodnoty.
Lidé, kterým partner zničil jejich sebevědomí, se domnívají, že je těžké od něj odejít. Myslí si to obvykle až do chvíle, než to udělají. Potom si vyčítají, že to neudělali dřív. Protože jim dojde, že to žádný partner vlastně nebyl.
Osudový partner je ten, který si uvědomuje, že s ním tvoříme jeden celek. Když poníží nás, poníží vztah, tudíž i sebe. Když podpoří nás, podpoří zvýšení naší hodnoty a tím pomůže ke zvýšení hodnoty celého vztahu, jehož jsme součástí.
Osudový partner ví, že budování společného vztahu je v jeho osobním zájmu. Proto chápe, že budovatel se zničehonic neobjevuje. Budovatelem se člověk stává – tím, že je ochoten budovat.
Na budování bude stát naše seznamka.
Je nám jedno, jestli jste prožili roky ve špatném vztahu nebo jste proplakali noci pro špatného člověka.
Protože jedno i druhé je krok vpřed.
Právě chyby nás učí hledat vhodnější partnery – spřízněné duše.
Kniha 250 zákonů lásky, na jejíž principech bude fungovat FC seznamka, je ještě k dostání zde. Pozor, posledních 1000 kusů.
© Petr Casanova
Přidat komentář