„Kde bychom byli bez milosti gurua? Už jsme o tom někdy upřímně přemýšleli? Jsme tak zaslepení, arogantní a nevděční, když myslíme na všechnu tu „bolest“, kterou na cestě lásky pociťujeme. Uvažovali jsme však o tom, jaký by byl náš život bez lásky, bez gurua?
Utápěli bychom se v utrpení. I kdybychom ten celý oceán zármutku vypili, naše neštěstí na tomto světě by pokračovalo donekonečna. A přesto jsme natolik pošetilí, že přemýšlíme o tom, kolik bolesti cítíme na této věčně krásné cestě. Cestě, kterou guru proběhl s obnaženýma a bosýma nohama, aby pro nás odstranil každý kámen a trn. Aby ji pro nás obsypal okvětními lístky růží a vystlal vatou. A my jsme tak nevýslovně troufalí, že na Něj stále nadáváme, že toho nedělá dost, že tu pro nás není dost, že není dost blízko. (Pokračování textu…)