K zamyšlení – Co je milost ?
Bůh vložil sama sebe do každého z nás jako základ naší bytosti.Jeho JÁ JSEM je naším životem.A to jest ta milost,kterou si nemůžeme zasloužit ani nezasloužit.Prostě tomu tak je.
Člověk,alespoň většina z nás,se však k Bohu,k milosti,obrátil zády a přiklonil se ke zlu.To způsobilo porušení naší jednoty s Bohem,ztrátu jeho působení v našem životě,tedy ztrátu milosti – nikoliv jí samé,ale jejího působení.Milost není v tomto smyslu ničím jiným než působením Boha v nás.Ten v nás jako milost nepřestává působit proto,že by se na nás rozlobil jako nějaký orientální monarcha,jak si často ve své prostoduchosti myslíme,ale prostě proto,že o něho nedbáme a navíc konáme zlo.Bůh – milost v nás pak nepůsobí proto,že mu to náš nezájem o něho a naše zlé sklony prostě nedovolí.Nezájem o Boha a záliba ve zlu jsou dva prvky,které jsou zodpovědné za nedostatek – ovšem funkční a nikoliv skutečný – milosti v našem životě.
Z toho je zřejmé,jak milost získat.Prostě přesně opačným způsobem,než jsme ji ztratili.Za prvé musíme se obrátit k Bohu v našem nitru a za druhé,musíme se zbavit zla v nás.Jinými slovy musíme zeslabovat a odstraňovat to,co působení milosti,která je činností Boha v nás,brání.To je celá a úplná pravda.Čím více a čím opravdověji se obrátíme k Bohu a čím více zlo v nás rozpustíme,tím víc milosti Boha získáváme a zakoušíme.
Ten,kdo si stýská na nedostatek milosti,ať si stýská sám na sebe a ne na Boha.Ten,milost,září v nás neustále.To,že pro naše vlastní zavinění milost nepociťjeme,je jen a jen naší záležitostí.Ona je zde stále a neustále působí.Jak ji využíváme,je zcela naší věcí.Kdo prosí o milost a nestojí o Boha samotného,ani se nechce vzdát zla,prosí ovšem marně.Pro takové není jiné naděje,než že pod tíhou utrpení pochopí svůj omyl.
Jak je to všechno jednoduché,zřejmé a snadné.My však místo toho,abychom přijali Boha a tím i jeho milost a odklonili se od zla,se nekonečně přeme,co milost je,jestli je možné si ji zasloužit či nikoliv a čekáme,že nám spadne do klína,aniž bychom cokoliv pro její přijetí byli ochotni učinit.Milost bychom rádi,to ano,ale Boha už méně,aby moc nepřekážel našemu egu a zlu (např.našim závislostem),toho se přece vzdát nemůžeme ani nechceme.Vždyť je přece naše vlastní.
Zvláštním druhem milosti pak je Mistr,tedy individualita,ve které je odhaleno božství tak,že vyzařuje do okolí a svým působením pomáhá probouzet božství druhých a rozpouští i jejich negace.Jaké dobro tím svému okolí prokazuje nelze dost ocenit.Blaze tomu,kdo to dokáže pochopit a hlavně využít!
Z knihy pana Jiřího Vacka:Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe,díl 15.
Přidat komentář