Kniha o ženské duši

zeny-behaly-s-vlky

 

Milé ženy, dnes zařazuji do rubriky Prameny ke studiu opravdový skvost – knihu Ženy, které běhaly s vlky od Clarissy Pinkoly Estée,Ph.D. Vyšla již před několika lety, ale stále je k dostání – neváhejte a zařaďte ji do své knihovny.Vnímám ji jako bibli pro ženy a je to pro mne nejkrásnější knížka o ženské duši, kterou jsem četla a také jedna z těch, které mne nesmírně ovlivnily. Autorka, jungiánská psychoanalytička, ale také cantadora – vypravěčka a sběratelka starých příběhů, zde pomocí mýtů a pohádek povolává zpět k životu divoká, zanedbaná místa naší duše.
V každé z nás žije mocná síla, naplněná zdravými instinkty, vášnivou tvořivostí a nesmrtelným poznáním. Je to archetyp Divošky, který představuje naši instinktivní přirozenou povahu. Jsou chvíle, kdy ji zažíváme, i když pouze prchavě, a šílíme touhou si ji podržet.Většina z nás na svou Divošku zapomněla, a tak žijeme odděleny od základního zdroje v jakémsi paralyzovaném stavu.
„Jaké jsou citově laděné symptomy narušeného stavu s divokou silou v duši? Neustále cítit, myslet nebo jednat jakýmkoli z níže uvedených způsobů znamená, že došlo k částečné nebo úplné ztrátě vztahu s hlubokou instinktivní duší.

Použijeme-li výlučně ženského jazyka, jedná se o tyto příznaky: pocit obzvláštní zatrpklosti, únavy, slabosti, deprese, zmatku, zamlklosti, uzavřenosti, nečinnosti a strachu. Cítit se bez inspirace, bez života, neoduševněle, bezvýznamně, jako ve slepé uličce, postrádat tvořivý zápal, pociťovat stud, nepřetržitý vztek, roztěkanost,podrážděnost,útisk, zažívat pocity nenormálnosti. Pocity bezmocnosti, neustálé pochybnosti, zablokovanou, neschopnost dotáhnout věci do konce, obětování vlastního tvůrčího života ostatním, život vysávající výběr partnerů,  zaměstnání nebo přátel, utrpení plynoucí z nenaplňování vlastních cyklů, přehnaná starostlivost o vlastní osobu, netečnost, nerozhodnost, neschopnost regulace či určení mezí.
Narušování vlastního rytmu, pocity nepatřičnosti, odvrácení se od svého boha či bohů,oddělenost od vlastního obrozování,nechat se vtáhnout příliš hluboko do rodinného života,intelektualismu,práce nebo setrvačnosti jen proto,že se to zdá být nebezpečnější místo pro toho,kdo ztratil své instinkty.
Obávat se jednat sama za sebe a riskovat, strach zviditelnit se, bát se vyhledat rádce, matku, otce, strachovat se ukázat svou nedokonalou práci, dokud to není veledílo, obava vydat se na cestu, pečovat o druhého či o druhé, strach z vyčerpanosti, opuštěnosti a úpadku, podlézání autoritám, ztráta energie před tvůrčími projekty, uhýbání, ponížení, zlost, strnulost a úzkost.
Strach bránit se, když již nic jiného nezbývá, obava vyzkoušet něco nového ,povstat,vyjádřit se,otevřeně promluvit,oponovat,která je provázena žaludeční nevolností,pocity nervozity a zahořklosti, rozpolcenosti a tísně. Příliš snadno ustupovat, mstít se.
Bát se zastavit, bát se jednat, opakovaně počítat do tří a nemít kuráž začít, trpět komplexem nadřazenosti, podléhat rychle se měnícím náladám a přesto jinak být zcela schopná a plně funkční. Tato rozpolcenost není nemocí určité doby nebo století, ale stává se epidemií všude tam, kde jsou ženy zajaty, a vždy, když se jejich divoká povaha octne v pasti.
Zdravá žena je hodně podobná vlku: je zdatná, plná, má ohromnou životní sílu, je životodárná, je si vědoma svého území, je vynalézavá, věrná, toulá se. Avšak oddělení od divoké povahy má za následek, že ženská osobnost slábne a vytrácí se, stává se přeludem. Nejsme předurčeny k tomu, abychom byly slabé, s křehkými vlasy, neschopné vyskočit, pronásledovat, rodit, tvořit nový život. Když život ženy stagnuje nebo je naplněn nudou, nastává čas, aby se objevila divoška; je čas, aby tvůrčí funkce duše vyplula ke své deltě.“ (úryvek z knihy)

Milé Ženy, máme právo těšit se ze světa plného mnoha druhy krásy, máme právo mít radost ze života! Tato kniha je vskutku transformační;v každém období svého života v ní najdete povzbuzení, pokaždé se dotkne vaší duše, a pokud po tom toužíte, otevře vám cestu ke svobodě. O naši Divošku musí být pečlivě dbáno a musí být živena!

Nabízím vám další ukázku z knihy. Je to kapitola 16.

Vlčí řasa

„Nevykročíš-li do lesů, nikdy se nic nestane a tvůj život nikdy nezačne.“

Nechoď do lesů, nechoď ven, říkali.
Proč ne? Proč bych dnes večer neměla jít do lesů? Otázala se.
Žije tam veliký vlk, který požírá lidi, jako jsi ty. Nechoď ven do lesů, nechoď ven. Myslíme to vážně.
Přirozeně, že šla ven. Stejně šla do lesů a samozřejmě potkala toho vlka, přesně tak, jak ji varovali.
Vidíš, říkali jsme ti to, krákorali.
Tohle je můj život, a ne pohádka, vy hňupové, řekla. Musím jít do lesů a musím se setkat s vlkem, jinak by můj život nikdy nezačal.
Ale vlk, kterého potkala, byl v pasti, byla v ní chycena jeho noha.
Pomoz mi, ach, pomoz mi! Aiíííííííí, aiíííííííííí, aiííííííí! naříkal vlk.
Pomoz mi, ach, pomoz! plakal, já se ti spravedlivě odměním. Řekl to proto, že takto se v podobných pohádkách vlci chovají.
Jak vím, že mi neublížíš? zeptala se. Byl to její úkol klást otázky. Jak vím, že mne nezabiješ a nenecháš tady ležet moje kosti?
Špatná otázka, řekl na to vlk. Bude ti prostě muset stačit moje slovo. A vlk začal znovu ještě více plakat a naříkat.

Ach, aiíí! Aiííííííííí! Aiíííííííííí!

Je pouze jedna otázka,

která stojí za položení, milá dívenko,

kůůůůůůůůůůůůůůůůůe

aiííííííííeeeeeee

důůůůůůůůe.

Dobrá, vlku, zkusím to. Otevřela past a vlk vytáhl odsud svoji tlapku. Ovázala ji bylinami a travami.
Ach, děkuji ti, hodná dívko, děkuji, ulevil si vlk. A protože přečetla příliš špatných druhů příběhů, plakala a řekla: Tak teď pojď a zabij mne, ať to máme ta sebou.
Ale ne, to se neudálo. Namísto toho jí položil vlk tlapu na paži. Já jsem vlk z jiného místa a času, řekl. Vytrhl si řasu z oka, podal ji dívce a řekl: Používej ji a budeš moudrá. Od nynějška budeš vědět, kdo je dobrý a kdo tak dobrý není; jenom se podíváš mýma očima a budeš vidět jasně.

Za to, žes mě nechala žít,

nabízím ti žít,

tak jako nikdy předtím.

Pamatuj si, je pouze jedna otázka,

která stojí za položení, milá dívko,

kůůůůůůůůůe

aiííííííííe

důůůůůůůůůůe?

A tak tedy šla nazpět do své vesnice,

šťastná, že si zachovala život.

A tentokrát, když povídali,

Jen tu zůstaň a buď mou nevěstou,

nebo Dělej, jak ti říkám,

nebo Říkej, co chci, abys říkala,

a zůstaň nepopsaná,

jako den, kdy jsi přišla,

pozvedla vlčí řasu

a podívala se skrz ní

a spatřila jejich motivy

tak, jak je ještě nikdy předtím neviděla.

A příště,

když řezník vážil maso,

nahlédla svoji vlčí řasou

a viděla, že zvážil také svůj palec.

A podívala se na svého nápadníka,

který řekl Jsem pro tebe tak dobrý,

a ona viděla, že ten nápadník

byl dobrý přesně pro nic.

A tímto způsobem – a bylo toho více –

byla zachráněna,

ne ode všech,

ale od mnohých

neštěstí.

Ale navíc tímto novým náhledem nejen viděla to lstivé a kruté, ale její srdce začalo růst, protože se dívala na každou osobu a uvažovala o ní pomocí tohoto daru od vlka, kterého zachránila.

A viděla ty, co byli skutečně hodní,

a šla k nim blíž,

nalezla svého partnera

a zůstala po všechny dny svého života,

rozeznala ty statečné

a přišla k nim blíž,

vnímala ty věrné

a připojila se k nim,

viděla zmatek pod hněvem

a spěchala jej utišit,

viděla lásku v očích stydlivých

a šla jim vstříc,

viděla utrpení v sevřených rtech

a vylákala z nich smích,

viděla potřebu u člověka, který neměl slova,

a hovořila za něj,

viděla víru hluboko v ženě,

jež říkala, že nemá žádnou,

a vznítila tu její ze své vlastní.

Viděla všechny věci

svojí řasou z vlka,

všechny věci pravdivé,

a všechny věci falešné,

všechny věci stavící se proti životu

a všechny věci směřující k životu,

všechny věci, viděné pouze

očima toho,

kdo si váží srdcem,

a ne pouze myslí.

A tímto způsobem poznala, že je pravdou, co se říká, že vlk je nejmoudřejší ze všech. Budeš-li pozorně naslouchat, uslyšíš, že při svém vytí dává vlk tu nejdůležitější otázku – neptá se, kde je další potrava, kde je další souboj, kde je další tanec –

ale dává tu nejdůležitější otázku,

aby viděl dovnitř a dozadu,

aby zvážil hodnotu všeho, co žije,

kůůůůůůůůůůůe

aiííííííííííe

důůůůůůůůe?

Kde je duše?

Kde je duše?

Jdi ven do lesů, jdi ven. Nepůjdeš-li ven do lesů, nic se nikdy nestane a tvůj život nikdy nezačne.

Jdi ven do lesů,

jdi ven.

Jdi ven do lesů,

jdi ven,

jdi ven do lesů,

jdi ven.“


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *