Zrcadlové prožívání

Stejné přitahuje stejné
Lidé se stejnou traumatickou zkušeností
jsou k sobě přitahováni
Tato zkušenost je ale uložena v jejich jádru,
zatímco vnější,
na povrchu viditelná strategie přežití
bývá jiná
Stejné přitahuje stejné,
ale na povrchu polarizované
Člověk, který byl jako dítě zoufalý,
že ho máma nechtěla
je přitahován k člověku se stejnou zkušeností,
ale opačnou strategií přežití
Zoufale smutný člověk versus
naštvaně smutný člověk
Přitahujeme svůj stín
– to, co nežijeme

Kdo okázale projevuje sílu,
ukryl svou slabost
Kdo projevuje slabost,
ukryl svou sílu
Kdo šikanuje, byl šikanován
Kdo trpí, dokáže být krutý
Stín ukazuje, kde je světlo
Polarity existují vedle sebe

Co je ve stínu,
v tom mám nedostatek
Ten je potřeba do systému doplnit,
vytvořit rovnováhu
Duše chce být celistvá
Čím větší deficit v sobě mám,
tím víc do opačného extrému
musí být vychýlen můj partner
Pokud jsem ušlápnutá květinka,
partner musí být tyran
Pokud jsem bez vůle, v apatii,
partnerka musí být generál

Rozdělení rolí je dokonalé
– jeden prožije falešnou, zdůrazněnou sílu
a druhý falešnou, zdůrazněnou slabost
(kterou jako dítě používal coby nástroj ochrany)

Dokud jsme v těchto rolích,
jsme energeticky uzamčení ve stále stejném
prožívání a opakujících se situacích
Je to okruh

Systém ale vždy touží po rovnováze,
a tak, když prožívám slabost na jednom místě
(třeba v partnerském vztahu nebo v práci),
musím zažít sílu jinde,
(třeba v práci anebo ve vztahu k dětem)

V interakci s falešným silákem,
se ale falešně slabý člověk časem
opět dostává ke své síle, je k tomu donucen
Pokud to neudělá, duše stagnuje
a může přijít konec – nemoc i smrt
Ve vzájemné interakci se slabým,
se silák zase dostává externě do kontaktu
s konceptem slabosti,
a až v sobě slabý v pudu sebezáchovy
opět objeví sílu,
procítí silák konečně svou slabost i uvnitř

Skrz utrpení si dosud nevědomí partneři
pomáhají stát se celistvými

Čím víc věcí ve stínu, tím víc tlaku, rolí,
energetické neúplnosti
Jsme stále v poplachovém režimu
Potřebuji druhého, ale zároveň to, co potřebuji,
nenávidím
Není tu prostor pro blízkost
Je to kořistění a boj
Potřebuji tě a nenávidím tě
Není tu prostor pro blízkost,
pro klidné sdílení sebe

Čím víc věcí vystoupí ze stínu,
čím víc žijeme svůj plný potenciál,
tím víc jsme schopni prožívat sami sebe
a nepotřebujeme externí doplňky a
nepříjemná zrcadla
Můžeme vystoupit z rolí
a volně tvořit svůj život po boku partnera,
který není zrcadlovým odrazem našeho stínu
a nezávisí na naší síle nebo slabosti

Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *