Ženy
Když Bůh šestého dne tvořil ženu, pracoval přesčas dlouho do noci.
Přišel k němu anděl a ptal se ho: „Proč na ní trávíš tolik času?“
Bůh odpověděl: „Vidíš všechny ty detaily, které musím vyladit, abych ji vytvořil? Musí fungovat ve všech možných situacích, musí být schopná vzít do náručí několik dětí najednou a dát jim objetí, které dokáže vyléčit všechno od odřeného kolene po zlomené srdce. A tohle všechno bude dělat jen dvěma rukama, dovede se také sama vyléčit, když onemocní a dokáže pracovat 18 hodin denně.“
Anděl byl ohromený. „Jenom dvě ruce? Nemožné! A tohle je standardní model?“ Anděl přišel blíž a dotknul se ženy. „Vždyť jsi ji udělal hrozně měkkou a jemnou, Bože.“„Je jemná,“ řekl Bůh. „Ale také jsem ji udělal silnou. Nedokážeš si ani představit, co všechno dokáže vydržet a překonat.“
„Dokáže přemýšlet?“ zeptal se anděl.
„Nejenom, že dokáže přemýšlet,“ odpověděl Bůh. „dokáže také nalézat řešení a dělat kompromisy.“
Anděl se dotknul její tváře. „Bože, vypadá to, že z tvého výtvoru prosakuje voda! Asi jsi ji příliš zatížil.“
„Ó, to není prosakování. To jsou slzy,“ opravil Bůh anděla.
„K čemu takové slzy jsou?“ zeptal se anděl.
„Slzy jsou způsob, jakým může vyjádřit svůj žal,“ odpověděl Bůh. „Své pochybnosti, lásku, osamělost, své utrpení i svoji pýchu…“
To udělalo na anděla velký dojem. „Pane, ty jsi génius,“ řekl. „Myslel jsi na všechno. Žena je skutečně neobyčejná.“
„Ano, to je,“ řekl Bůh. „Má sílu, která ohromuje muže. Dokáže se vypořádat s problémy a nést těžké rány osudu. Je v ní štěstí, láska i moudrost. Usmívá se, i když se cítí tak, že by nejraději křičela. Zpívá, když se jí chce plakat. Pláče, když je šťastná a směje se, kdy se bojí. Bojuje za to, čemu věří.
Její láska je bezpodmínečná. Její srdce se zlomí, když její příbuzní nebo přátelé zemřou, ale vždy dokáže najít sílu se s tím vyrovnat a žít dál.“
Anděl se zamyšleně zeptal: „Takže je to dokonalá bytost?“
„Ne,“ odpověděl Bůh. „Má jeden velký nedostatek. Velmi často zapomíná na svoji hodnotu.“
Autor: Devina Nund
Přidat komentář