Oběť versus Tvůrce
Kam se ztratila svoboda v době „virové“ krize?
Mnozí se těšili, až bude “po všem” a budou moci zase volně dýchat. Ale zatím co se snažili nějak přečkat onu dobu “epidemie”, nevšimli si, že uvnitř nich se něco proměnilo do té míry, že když to přišlo, nejsou schopni žádné euforie. Naprosto jasně se to ukázalo první den po zrušení nutnosti nosit venku na veřejnosti roušky. Od pondělního rána atmosféra na ulicích ještě více zhoustla. Bylo cítit, jakoby se strach v lidech schoval hluboko do kostí a znemožnil pohyb svobodnému duchu se projevit.
Situace je podobná, když máme na dlouho dobu na těle sádru. Údy strnou ve formě, do které jsme je uzavřeli a jen s námahou získávají svůj původní tvar. Stejně jako svaly i mysl se formuje. Na nás je si všímat, kdo a co jí tvaruje. Dvouměsíční mediální masáž a cílený útok na naše nejhlubší emoce spojené se strachem o přežití, vykonaly u většiny národa kýžený efekt – poddajnost.
A mnoho let po sametové revoluci zjišťujeme bolestnou pravdu o tom, jak nestabilní morální a duchovní základ jsme své svobodě vystavěli. Uvěřili jsme, že svoboda nám může být dána jako neměnná stabilní veličina pro kterou už nemusíme nic dělat. Málokdo vnímá, že svoboda není samozřejmost, ale že se buduje, že vyžaduje neustálou bdělost a je závislá na míře uvědomění každého z nás.
Velké poznání posledních dní tak strhlo kulisy prosperující demokratické společnosti a ukázalo v plné nahotě náš opravdový stav. Stav duchovní prázdnoty, a odloučení od sebe samotných. A pokud v takovémto stavu chybí vedení vnitřní, rádi se oddáme vedení vnějšímu. A tak ochotně následujeme kohokoli, kdo ukáže směr, aniž bychom se ptali kam vede, aniž bychom se ptali na cokoli… Vůdci mají žně a mnou si ruce.
Moc se posiluje, čím víc bezmocných se oddává kázni, protože kázeň je v podstatě vynucená poslušnost na rozdíl od zodpovědnosti, kde leží moc v rukou jedince.
A právě téma moci, bez-moci a ne-moci vnímám v této době jako zásadní. Téma Oběť versus Tvůrce na kolektivní úrovni dosáhlo kritického stavu natolik, že se projevilo krizí vědomí a my jsme to nazvali pandemií. Ale v podstatě jde o virus v mentální kolektivní síti, který byl na počátku a způsobil zkrat, chaos a vyřazení dosud fungujících systémů.
Lidstvo bylo „nemocné“ již dávno a hledala se jen forma, která by nám to dostatečně ukázala. Tak přišel „virus“, jehož mentální síla byla KORUNOVÁNA jeho jménem.
Jakoby lidstvo muselo “onemocnět” aby se stejně jako všichni pacienti vnitřně potkali s dilematem žít nebo zemřít? A jsme to my, kdo rozhodujeme, zda se zapojí energie přežití nebo jestli to vzdáme. Zdání, že nás léčí někdo druhý je jedna z mnoha iluzí, která se nyní hroutí.
Jestliže jsme to my, kdo rozhodujeme o proudění životní síly, jsme to tedy my, kdo máme moc. Když si svoji moc vezmeme zpět, přestaneme být obětí a vyžadovat vedení a pomoc zvenčí, ale staneme se tvůrci. Nebudeme tak potřebovat, aby o našich životech, bezpečí a zdraví někdo rozhodoval. Tvůrci si svobodu tvoří a nežebrají o ni, nečekají, že na ně zbyde nebo jim bude darována.
K tomuto obratu jako k jakémukoli jinému činu pohnutí se z místa je třeba odvaha. A ta byla teď tak málo na ulicích vidět. Odvahu nám totiž dává síla hodnot, ve které věříme. A v konzumní společnosti bez opravdových lidských hodnot ji proto hledat nemůžeme a jsme znova u bezmocných, poslušných a poddajných občanů.
Máme-li tedy proměnit tuto krizi, uchopme ji jako šanci začít skutečně tvořit to, jaký svět si přejeme. Začněme krok po kroku, v každé situaci se tázejme sami sebe na opravdové záměry svého počínání. Buďme vnímaví jaká slova používáme, co sdílíme, co posilujeme svojí pozorností.
Tvoření je ve své podstatě velmi prosté. Sledujete tok svého přirozeného blaha a následujete ho. Z radosti, ze srdce a z lásky se tak proměňujete do svobodného bytí, které je pravým opakem strachu, útlaku a zotročení. Tvořme tedy, každý po svém, každý sám za sebe a tím i pro nás všechny.
S láskou všem tvůrcům.
Kiarsei,
Přidat komentář