Týdenní půst s Petrem Pavlíčkem – dovolená snů

Léto je doba dovolených. A dovolenou máme většinou všichni spojenou s „užíváním si“. Je to doba, kdy děláme to, co nám přináší radost, odpočinek, uvolnění. Užíváme si nejen vody, slunce a přírody, ale i dobrého jídla.

Já jsem se letos rozhodla pro trochu netradiční dovolenou. Přijala jsem pozvání Petra Pavlíčka, průvodce půsty a terapeuta. Setkali jsme se již před 8 lety na jedné z jeho přednášek, ale až teprve teď dozrál čas k tomu, abych pod jeho vedením prošla 7 denním půstem pouze o vodě. Nečekala jsem, že to bude dovolená mých snů, ale stalo se.:-)

S půstem koketuji již několik let, mám za sebou mnoho jednodenních půstů i desetidenní šťávové. Právě po těch desetidenních se mi ale vždy vymkl z rukou návrat k normální stravě, a občas mi pak nebylo dobře. I z proto jsem se moc těšila na to, že se konečně naučím, jak půst držet správně. A to se mi v bohaté míře splnilo. Ještě před odjezdem jsme dostaly od Petra pokyny, jak se správně na půst připravit.

Setkali jsme se v nádherném prostředí Jizerských hor v chatě Peklo. Z počátku jsem si říkala, že ten celý pobyt asi peklo i bude, ale já se vám tam cítila jako v ráji! Petr nám hned v úvodu řekl, že nic nemusíme, že můžeme půst kdykoli přerušit, že každý den, který vydržíme jen o vodě, je dobrý.  Sešlo se nás tam  jen 6, další přihlášení z nejrůznějších důvodů nepřijeli, a tak jsme tam měly opravdu velký prostor k tomu, abychom se Petra vyptaly na všechno, co nás ohledně půstu i návratu po půstu zajímá. A Petr nám ochotně vše vysvětloval, s humorem, laskavě a profesionálně. Sám praktikuje půsty od roku 2007 a díky nim se zbavil všech svých zdravotních problémů a prošel zásadní osobní transformací. Věděla jsem hned, že jsme v dobrých rukou.

Každá jsme na pobyt přijela s určitým pevným záměrem a ten nám pomáhal projít krizemi, které v průběhu pobytu přišly.

Už více než dvacet let praktikuji různé druhy meditací, kontemplaci, duchovní cvičení, abych očistila svou mysl a zbavila se starých návyků a programů.  A na tomto týdenním půstu jsem si uvědomila, jak je opravdu vše propojené – s očistou těla přišla i hloubková očista mysli, vyplavovaly se staré emoce, vzpomínky, křivdy, traumata a bolesti. Napadlo mě, že kdybych tenkrát před těmi dvaceti lety začala nejprve s očistou těla, že by se mi potom mysl čistila daleko rychleji a snáz. Prý už starodávní mudrcové zjistili, že hladovění má zázračné účinky, protože zlepšuje myšlení. Řečtí filozofové Platon a Sokrates hladověli pravidelně deset dní v měsíci proto, aby rychleji pochopili duchovní pravdy a udrželi se v dobré fyzické kondici!

Přálo nám počasí, po celý týden jsme měli nádherně teplo, a tak jsme každý den začínali ráno před chatou protahováním těla, cvičením jógy a posilovacími cviky. A potom byl volný program, někdo odpočíval na slunci u chaty, a některé z nás se vydávaly s Petrem na dlouhé vycházky k blízkým vodopádům. Už když pro mě Petr přijel do Smržovky, mi řekl: „Co to máš za boty? My tady chodíme bosi.“ Já jela do hor, tak jsem dorazila ve svých goretexkách, které běžně nosím na tůry.

Ta svoboda, když jsem si dovolila je odložit a vydat se na několika kilometrovou tůru bosa! Ze začátku jsem našlapovala jak princezna na hrášku, ale časem si nohy zvykly a já jsem si mohla užívat ten nádherný pocit kontaktu se zemí. Ke konci půstu jsem už vnímala i to, jak mi do nohou proudí ze země energie.  Chodili jsme horským terénem přes balvany, kořeny stromů, potoky i bahnem. Tolik radosti to ve mně vzbudilo, když jsem si v tom bahně čvachtala! Okamžitě jsem se vrátila do dětských let a oživila si, jaký to bylo, když jsem nic neřešila a užívala si přítomný okamžik.

Léto je v plném proudu, a tak byl les plný borůvek, malin, lesních jahod a také hub. To bylo poprvé v mým životě, kdy jsem tuhle hojnost, kterou nám poskytuje příroda jen vnímala a neměla potřebu si z ní uzmout svůj díl. S Petrem jsme si o tom povídali, jaký je to krásný, jen za tu hojnost poděkovat, načíst si ji do svého energetického pole a jít s poděkováním dál. Nemusíme všechno mít, vlastnit…

Cílem naší každodenní procházky lesem byly Jedlové vodopády. Tam jsem mohla ocenit své již tříleté otužování a plavání ve Vltavě od března do listopadu a s rozkoší jsem se nořila do opravdu chladné vody spadající v přívalech přes kameny na mé tělo. Díky půstu jsem vše vnímala mnohem intenzívněji, smysly byly zostřené i mé vědomí, barvy jasnější, vše najednou nějak víc pulsovalo životem a já jsem pociťovala radost; radost z toho, že Jsem a že mohu takto oslavovat a prožívat své bytí tady na Zemi.

Sešla jsem se tam s 5 ženami, krásnými bytostmi, se kterými jsme navzájem sdílely nejen hlad (ten jsme pociťovaly ale jen první dny), ale i své životní zkušenosti, recepty na zdravou stravu, tipy na knihy, ale hlavně sebe – svou energii a lásku srdce. Nesmírně mě setkání s každou jednotlivou ženou obohatilo; zůstanou v mém srdci.

Jak jsem se již zmínila, půst očišťuje vědomí a Petr, který se půsty očišťuje již řadu let, je velmi čistým „kanálem“ pro božskou sílu, a tak nám hodně pomáhaly i terapeutické hovory s ním, které jsme jedna po druhé absolvovaly a byly vděčny za informace, které k nám skrze něho proudily a které nám pomáhaly uvidět se, takové jaké jsme. Naše rozhovory probíhaly v přírodě u vodopádů, a tak mohlo být vše staré a bolavé hned odplaveno.

Mnohé se objasnilo a očistilo i při chůzi lesem. Již Aristoteles vyučoval své žáky při procházkách stromořadím. Této praxi se říká peripatetika. V lůnu přírody, nezatíženi jídlem, s rozšířeným vědomím jsme mnohem snáze přicházely na kořeny svých problémů.

Po celý týden jsem měla silné sny, ve kterých se opakovaly stále stejné situace a nakonec se mi vyjevila i rada či způsob, jak danou situaci vyřešit.

Petr se věnuje mimo jiné i lukostřelbě, a tak jsme si vyzkoušely jaké to je, napnout tětivu a vyslat šíp k určitému cíli. Já jsem si to v duchu vždy spojila s tím, že  s tím šípem vysílám i nějaký svůj záměr. Užila jsem si to.

 

Po dlouhé době jsem prožila pocit absolutní svobody – měla jsem celý čas jen pro sebe, mohla jsem plně vnímat své tělo, myšlenky v hlavě chvílemi úplně ustávaly a já pociťovala zvláštní, nepopsatelnou vnitřní radost. Ta se znásobila po návratu domů, kdy jsem zjistila váhový úbytek 6,5 kg.

Petr nás na cestu domů vybavil podrobnými pokyny, jak se znovu vrátit k normální stravě. Má to svá přísná pravidla a je potřeba je dodržet, jinak může celý půst přijít vniveč. Hladovění představuje první část práce a druhou fází je následná intenzivní obnova.

Pociťuji na sobě příval životních sil a hlavně chuť pokračovat v této cestě regenerace a transformace dál a jsem moc vděčná Petrovi za jeho profesionální, a přitom tak citlivé a lidské vedení.

Lehká cesta k fyzickému a duchovnímu zdraví neexistuje. Půst je jedna z nich. Je známo, že hlad má největší vliv na naše energetické pole a tím pádem i na vědomí. Když hladovíme, spoléháme se jen na sebe a na Božskou sílu proudící naším organismem. To je velký dar – pracujeme s tím, z čeho jsme byli stvořeni, co nás podporuje a rozvíjí. To je Pramen živé vody, ze kterého jsem se nyní rozhodla pít a s láskou zde s vámi sdílím svou první zkušenost s delším půstem, abyste se i vy z tohoto Pramene mohli napít.

Petr Pavlíček vám při tom může být skvělým průvodcem.

S láskou,

Sofie

 

 


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *