Aktuálně na nebi…

V minulém textu, v tom posledním, jsem zmínila dvě nadcházející konjunkce s hlubokým záběrem a dlouhodobým působením, v jejichž dosahu už se nacházíme. Tou první je setkání Marsu (29°10′ Kozoroha) s Plutem (0°42′ Vodnáře) na 0°46′ Vodnáře. V plánu na tento týden, dva dny do přesného kontaktu. O tom jsme mluvili.

Druhým významným spojením je konjunkce Chirona se severním lunárním uzlem. Technicky vzato, s uvážením střední pozice lunárního uzlu, nastane tato konjunkce 26. února 2024 na 17°55′ Berana. Ale precizní parametry nechme stranou. Tohle je záležitost, kdy nehrajeme na úhlové minuty ani na dny našeho času. Chiron (17°20′ Berana) a uzel (18°39′ R Berana) jsou body s pomalým pohybem. Navíc se díky trvale retrográdnímu pohybu osy lunárních uzlů nedobíhají, ale jdou si vstříc. V tuto chvíli jsou od sebe vzdáleny zhruba na jeden a půl stupně. Už se vidí, už si zamávali, už otevírají náruč k objetí na přivítanou. Cítíte jejich propojení?

Říkala jsem si, než se pustím do teoretického popisu energie, že si zkusím dohledat několik posledních výskytů téhle konjunkce. Někdy mi to pomáhá se zorientovat. Otevřu wikipedii a svůj deník tranzitů a klíčová data lokalizuju ve vzpomínkách lidstva i těch vlastních. Tentokrát musím přiznat, že jsem kritický moment, který by se pravidelně opakoval, najít nedokázala. Na úrovni kolektivní, tedy nad osou celosvětových událostí, vůbec. Na úrovni osobní, nad svými záznamy o životě, vlastně taky. Data setkání osudového ukazatele s vlastním věčným traumatem se v mém deníku při zpětném pohledu jeví jako momenty, kdy můj život nabral nový směr a v dlouhodobém horizontu měsíců či let významně vyrostl vytýčeným směrem. Jasně, že to nebylo zadarmo a bez porodních (sorry, nějak se mi to slovo pořád vrací) bolestí, ale ve finále pro dobro věci…

A víte co? Data jsou následující, zkuste si to sami:

Krom paměti a diářů z dob dávno minulých vám může pomoci i lokalizace příslušných stupňů konjunkcí ve vlastním radixu – v domě a v aspektech k nativním planetám.

Tak jo, a teď ta obecná část. Konjunkce, která ovlivňuje celý únor a prolne nejspíš i do března, je zraňující, bolestná a léčivá zároveň. Severní lunární uzel, prst namířený směrem, kam se naše duše potřebuje vydat, abychom vyrostli do plnosti svého potenciálu, míří přímo do našich ran a nám se může zdát, že znovu a znovu, zdánlivě bezdůvodně, řeže do živého. Důvod a smysl to samozřejmě má. V mnoha situacích, do nichž se dostáváme, nám osud sděluje jediné:

„Vím, že to bolí. Vím, že máš strach pustit se minulosti. Vím, že budoucnost je nejistá a obavy z ní tě sžírají na každém kroku. Vím, že právě teď máš pocit, že opouštíš jistotu toho, co znáš – jakkoliv je to přežité, jakkoliv to nenabízí žádnou další příležitost, dává ti tohle místo, tahle ukončená životní etapa pocit bezpečí. Jenže, je to falešný pocit. Zkus v něm setrvat a zbortí se ti pod nohama, zasype tě sutí, zahltí svou toxicitou. Není jiné cesty než vpřed. Důvěřuj mi. Jsem TVŮJ osud. Tvé předurčení znám opravdu líp než tvoje ubohé, strachem pulsující a v hrůze se svíjející ego. Skutečně netoužím stáhnout tě do propasti. Naopak. Nabízím ti příležitost vyrůst do plné síly daleko za hranicí tvých dosavadních kompetencí. Dávám ti šanci najít svůj talent, svůj úkol, svůj cíl a své místo ve světě. Pomohu ti dosáhnout své celistvosti, svého maxima. A chci po tobě jediné: odvahu! Odvahu obejmout svá zranění a svou bolest, přiznat jim místo ve svém životě. Bez všeho, čím sis prošel, bys to nebyl ty. Odvahu přestat bojovat sám se sebou, přestat se nenávidět a trestat za své chyby a nedostatky. Odvahu připustit svou nedokonalost. Dokonalost neexistuje. Naštěstí. Teprve přijetí vlastní nedokonalosti nám dává pochopení. Soucit. Pokoru. Smíření. Odvahu dotknout se svých ran a dovolit mi, tvému osudu, abych je ošetřil, zacelil a ulevil tvému trápení.“

Perfektní čas na terapii. Zrovna dnes mám své první sezení. Ne, neplánovala jsem to, je to ta takzvaná „náhoda“.

Chiron představuje nejen věčné zranění, ale i hlubokou moudrost. Jeho kontakt se severním lunárním uzlem je náročným obdobím osobního i kolektivního dozrávání na vyšší úroveň vědomí. Jistě, jsme v Beranu. Zapomeňme na uvolněné plynutí v proudu meditace, na uklidňující hudbu hlubin oceánu či vesmíru, na duhu omamně se klenoucí nad obzorem a na pozvolné procitnutí do nového světa. Dost možná, že naše dozrávání proběhne (probíhá) nárazem hubou do zdi. Je to pravděpodobné. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Anebo podívat na svůj vlastní život. Beran je boj, je agrese, je válka, je hrubost, je prudká, razantní síla – síla, která však na jaře prorazí ledy a otevře dveře novému cyklu existence.

Klára Koničarová


Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *