
„Náš nejhlubší strach netkví v pocitu, že jsme nedostateční. Ve skutečnosti se bojíme toho, že disponujeme mocí, která se vymyká veškerým měřítkům. Nejvíce nás děsí vlastní světlo, nikoli vlastní temnota.“ Ptáme se sebe samých: Jak bych já mohl být vynikající, krásným, nadaný nebo úžasný? Ale jak byste nemohli? Jste dítětem Božím. Světu neprospějete, když se budete neustále podceňovat. Na tom, že se budete shazovat, aby se lidi kolem vás necítili nejistí, není nic osvíceného. Všichni máme zářit jako děti. Narodili jsme se, abychom předvedli slávu Boha, který v nás přebývá. Nesídlí jen ve vyvolených; je v každém z nás. Když své světlo necháme zářit, podvědomě tím podněcujeme ostatní, aby učinili totéž. Když se zbavíme svých strachů, bude naše přítomnost automaticky osvobozovat i ostatní. (Pokračování textu…)