Alchymistická transmutace. Fáze dokončování. Strachy.

 Lenka Sykorova

Na naší společné cestě integrujeme polaritu, zlo, temnotu a Stíny. Alchymistická transmutace Božské Lásky mění karmu, trauma na obrovskou novou sílu. V letošním roce procházíme intenzivní sérií posunů, do konce roku silný upgrade pro všechny, kteří se rozhodli účastnit Vzestupu. Množství Zdrojového Světla silně stimuluje probuzení a zvyšuje Světelný kvocient. Světlo zvedá hlasitost a bude velmi nepříjemné, pokud se bráníte dělat v životě změny. Vnější síla vás může odvrátit z vaší cesty, což je lakmusovým testem, kde se na cestě nacházíte. (Pokračování textu…)

K zamyšlení

Jsme tady proto, abychom tohle objevili společně,

abychom si připomněli, že je v nás něco,

co nemůže být nikdy znečištěno.

Nikdy to nemůže být neúspěšné.

Nikdy to nemůže být zničeno

Nikdy to nemůže patřit dáblu.

Nikdy to nemůže zemřít

Nemůžete o poškodit.

Nemůžete to zlepšit, protože je to trvale dokonalé.

K rozpoznání a nalezení Tohoto se prostě otevřete

Jeho Přítomnosti.

Není to od vás odlišné.

Mooji

K zamyšlení

„Pohleď, můj Góvindo, tohle je jedna z mých myšlenek, k nimiž jsem došel: „Moudrost není sdělitelná. Moudrost, kterou se pokouší moudrý sdělit, zní vždy jako bláznovství.“

„Žertuješ?“  tázal se Góvinda.

„Nežertuji. Říkám, k čemu jsem došel. Vědění je možno sdělit, moudrost ne. Je možné ji najít, dá se žít, může člověka nést, dají se s ní dělat zázraky, ale sdělovat a naučit se jí nelze.To bylo to, co jsem už jako mladík vícekrát tušil, co mne odpuzovalo od učitelů. Dospěl jsem k jedné myšlence, Góvindo, kterou budeš  rovněž považovat za žert nebo za pošetilost, ale která je mou nejlepší myšlenkou. Zní takto: Opak každé pravdy je stejně pravdivý! Totiž tak: Pravdu je možno vyslovit a odít slovy jenom tehdy, je-li jednostranná. Jednostranné je všechno, co může být myšlenkami myšleno a slovy řečeno,  to všechno je jednostranné, vše polovičaté, všechno postrádá celistvost, zaokrouhlenost, jednotu. (Pokračování textu…)

Černá luna v Kozorohu 10. 11. 2017 – 5. 8. 2018

Černá luna 10. 11. 2017 vstupuje do znamení Kozoroha a tím se mění téma,  ve kterém budeme zkoušeni, na kolik jsme zralí. Jde o zodpovědnost versus respektování svých pocitů, také téma zrady a viny. Černá luna v Kozorohu má strach z bolesti a utrpení, proto se prožívání zavře, aby se necítilo. Člověk tak snadno přestane vnímat sám sebe a jedná jako stroj, naplňuje vše, co se musí, bez ohledu na sebe. Dojde tak k přepracování a k nedorozumění. To vše se zapisuje do těla, které potom projeví všechny potlačené emoce a stresy. Buď se zodpovědnost a stav MUSÍM přehání nebo se popírá přijmutí zodpovědnosti – NESMÍM. Vyhýbání se veškerým povinnostem, zralosti a zodpovědnosti. Co nás bude velmi dostávat a dráždit je nezodpovědnost druhých. Často budeme přebírat zodpovědnosti na sebe. Ale pozor, někdy je to proto, abyste nemuseli řešit svou vlastní zodpovědnost ve svém životě. (Pokračování textu…)

Myšlenka na dnešní den

„Jestliže se díváte na to, co v životě máte, budete mít vždy více. Jestliže se díváte na to, co v životě nemáte, nikdy nebudete mít dost.“

Oprah Winfrey

Myšlenka na dnešní den

„Udělejte si okamžik klidu a pochopíte,

jak pošetile jste se hnali.“

Tscen Tshiju

Myšlenka na dnešní den

„Dovol sám sobě na nějakou chvíli, jen na okamžik vidět, kdo jsi. Dej svému Já čas. Já přijde, obejme Tě a políbí.  Svou hlavu jsi užíval miliony let. Nyní konečně dej čas svému skutečnému srdci.

Zůstaň tichý. Prostě zůstaň tichý a uvidíš, co se stane. Nyní, právě v tomto okamžiku zůstaň tichý. Tvé vlastní Já přijde, obejme Tě a políbí. Dovol to. Věnuj tento okamžik svému vlastnímu Já.“

H.W.L. Púndža, z knihy Procitni a chechtej se

Aktuálně

Radmila Treterová

Stále hlouběji a hlouběji proniká Meč Světla, Meč Lásky, Meč Pravdy k prapodstatě a rozpouší vzorce, rozpouští viny, zceluje krátery a hluboké rány i jizvy, světlo hojí Duši i Tělo…
Pro mnohé z vás je to bolestné otevírání Srdce a odevzdávání nánosů věků, kam ani nelze do vidět, až ke kořenům Stromu Života na Zemi.. Zemi Matce, která s nejvyšším soucitem a láskou odkrývá roušku zapomnění a strhává náplasti a fáče zakrývající nezhojené rány, na které se lidské vědomí potřebuje podívat, přijmout je i s neprožitou bolestí s potlačenými emocemi a obejmout sebe sama i s tím vším poznáním zakoušeným v minulosti vlastní pouti i pouti těch, kteří tu byli před námi, těch, díky nimž jsme tu teď i my, díky našim předkům i nám samotným v dobách minulých..
(Pokračování textu…)