„Je možné, ptala jsem se sama sebe, že mě z nějakého hlubokého a posvátného vnitřního místa cosi volá? Chce se po mně, abych se vydala na cestu duchovního života – na cestu od falešného já k pravému? Chce se po mně, abych odložila staré masky a vzorce a odkryla hlubší, opravdovější Já – to, kým je mi Bohem dáno být? Mám zničit svůj dosavadní vesmír a pátrat po dosud pouze tušené bytosti, která vyzařuje odkudsi zevnitř?“
Sue Monk Kiddová, Když srdce čeká
A já se teď ptám vás… (Pokračování textu…)
Člověk vůbec neví, co je to život. A nevíme-li, co je život, pak nemůžeme ani vědět, co je smrt. Dokud se důvěrně neseznámíme se životem, dokud pro nás bude záhadou, nemůžeme se důvěrně seznámit ani se smrtí, nemůžeme poznat, co je smrt. Pravdou je, že smrt se objevuje proto, že nemáme představu, co je život. Pro toho, kdo zná život, je smrt neexistující slovo. Je to něco, co se nikdy nestalo, nikdy se nestane, nikdy se nemůže stát. (Pokračování textu…)
Člověk se opravdu stává člověkem,
když přijme zodpovědnost,
– je zodpovědný za všechno, čím je.
To je první odvaha, největší odvaha.“
Osho
Před sebe se dívej s rozechvěním.
Za sebe se dívej se soucitem.
Před sebe se dívej s vírou.
Za sebe se dívej s vděčností.
Před sebe se dívej s úžasem.
za sebe se dívej s porozuměním.
Být osamělý znamená, že člověk potřebuje druhé. Být sám znamená, že je naprosto zakořeněn v sobě, soustředěn v sobě. Vztah potřebují ti, kdo nedokáží být sami. Člověk, který je schopen být sám, který je dost silný, aby byl sám, je tak soustředěn na své nitro, že ostatní vůbec nepotřebuje. Dvě osamělé osoby budou mít vztah. Dvě osoby, které jsou samy, navazují kontakt, komunikují, rozmlouvají, avšak zůstávají samy. Jejich samota zůstává nedotčena, jejich samota zůstává čistá, neporušená. (Pokračování textu…)